V halasu světového dění nám někdy mohou unikat ty nejhlubší souvislosti. Každý den vidíme děsivé události, nad nimiž jen nevěřícně kroutíme hlavou a ptáme se PROČ? Proč musejí v Německu umírat mladé holčičky? Proč V Norsku a i jinde kradou rodičům děti za nesmyslná a vykonstruovaná obvinění? Proč musí moudří lidé čelit sprostým útokům fanatických idiotů? Kam se ten svět řítí?
Dlouho jsem přemýšlela o tom, proč se tak daří vytlačovat určité postoje z veřejného prostoru. Proč se ti, kteří na tom pracují, nijak nestydí a ani jejich okolí je neoznačuje pravými jmény.
Novodobí cenzoři totiž mají pocit, že bojují za pravdu. Věří tomu, že svým blokováním vylepšují ostatním lidem život a pomáhají se jim zorientovat v současném dění. Jsou o tom tak skálopevně přesvědčeni, že jaksi nevnímají svůj fanatismus a aroganci jako něco špatného.
Konec týdne byl rušný. V Británii uvěznili opozičního novináře Tommyho Robinsona - to mě osobně zasáhlo hodně silně. Nespravedlnost, agresivita vládní moci, posilování fanatické ideologie, před kterou nebude úniku...
Umíme se bránit mediálním manipulacím? Minulé dny ukázaly, že na základě propagandy může být rozpoutána ničivá válka. Potřebujeme politiky, kteří budou konat uvážlivě a nebudou naskakovat na manipulace válečných štváčů.
Jinak si nejde vysvětlit jejich nezájem o to získávat voliče na konkrétních tématech. Zřejmě jim všem stačí, že si sedí v klídku ve sněmovně a na jejich účet jim přibývají penízky.
Lidskými majestáty cloumá příběh matky, která chtěla být v nemocnici se svým dítětem. Točí se o tom reportáže, píšou blogy. Je to důležitý příběh a stojí za obecné zamyšlení.
V posledních dnech se hodně mluví o Czechxitu. Hlavně média straší před opouštěním EU, skoro to vypadá, že bez EU bychom přežili tak tři vteřiny a pak by se vše zhroutilo a zemřelo.
Po včerejší debatě je víc než zřejmé, že voliči pana profesora Drahoše jsou vedeni spíše snahou nevolit Zemana, než nějakým racionálním vyhodnocením předností svého kandidáta. Cítím v tom trochu nekritického fanatismu a s tím mám celoživotně problém. Urážky, vulgarity, útoky na všechny, kteří nesdílí můj pohled na svět, jsou toho jasným důkazem. Leč i tak respektuji volbu těch, kteří upřednostňují emoce nad rozumem. Nedá se s nimi rozumně mluvit a můžeme jen doufat, že časem pochopí, že nenávist zaslepuje a to zásadně.
Když píšu tato slova, ještě nejsou sečteny všechny výsledky. Vypadá to ale, že do druhého kola prezidentských voleb zcela jistě postoupí Miloš Zeman a Jiří Drahoš. Dva kandidáti, kteří by nemohli být více rozdílní.
Tomáš Klus se vyjadřuje k politice. Nesporně se mu dá věřit, že chce, aby se lidi měli rádi, aby spolu přátelsky komunikovali a vůbec se nám žilo dobře. A protože je ten vánoční čas, poslechla jsem si ho se zájmem. A kupodivu se hloubavý zpěvák v mnohém trefuje. Jen je vidět, že má jen omezené informace a následky zaměňuje za příčiny. A tak mu posílám přátelský vzkaz:
*Vyplněním osobních údajů souhlasíte s jejich zpracováním. Údaje budou sloužit pouze k rozesílání newsletterů a nebudou poskytovány třetí straně. Svůj souhlas můžete vždy bezplatně odvolat.