Blogy
Kategorie blogů:
Marketing | Politika | Feminismus | Vztahy
Byla jsem pár dní mimo a takový internetový půst dovede člověka přivést na zajímavé myšlenky. Nic nového nevymyslíte, ale tak nějak vám zaklapnou různé dílky skládačky.
Možná už v té Mateřídoušce, kde dětem bez vších pochybností předkládají Grétin zelený svět, kde pochybnosti neexistují. Na televizi Déčko, kde vysílají čím dál víc novodobých pohádek plných levicového aktivismu a ideologie gender. Ve školách na hodinách občanské nauky, kde se děti učí hlavně nepochybovat…
Do pekla přátelé. Jen do pekla. K mým očím doletěla zpráva, že motorkáři s azbukou na vestách nemohli položit věnce k památníku v Lidicích. Znechutilo mě to a hlasitě jsem zprávu komentovala. Kolegyně, která můj komentář slyšela, s ním ale nesouhlasila. V podstatě s kádrováním u památníku souhlasila. A to mě doopravdy šokovalo - víc než cenzura přímo u památníku.
Václav Klaus mladší udělal, co musel. Do role hlavního opozičního lídra, který se musí postavit čím dál rozplizlejším politikům, byl dotlačen okolnostmi. Oceňuji, že přijal zodpovědnost a šel do toho.
V Maroku soudí vrahy dvou turistek. Dívky zabili vrahové brutálním způsobem a prokázali tak, že jejich úcta k životu se rovná záporným hodnotám. Tvorové bez svědomí a bez jakékoliv empatie jsou jednoznačným ohrožením společnosti.
Dnešní demonstrace a stále rostoucí hysterie antibabišovců na mě působí dost děsivě. Proto je třeba zastavit se a připomenout si důležité věci. Žijeme v krásné zemi a naši lidé jsou rozumní a šikovní.
Boj nikdy nekončí a kdo chce, aby se svět vrátil k normálu, nemůže nikdy složit zbraně. Boj s blbostí je ten nejvíce úmorný a složitý a bez svaté trpělivosti nemáte šanci. Naše pokroky nikdy nebudou skokové. Bez drobné a každodenní práce, která je na míle vzdálená velkohubým revolučním činům, zlo neporazíme.
I když mě sociální síť tlačí k autocenzuře, nejde to. Nemohu mlčet a občas musím upustit ventil. Každý den se na nás valí tisíce důkazů o nespravedlnosti světa, která je posvěcena vládnoucí mocí a mnoho lidí před tím zavírá oči. Bolí mě srdce, když vidím marné úsilí lidí, kteří si přejí nápravu světa zpátky k spravedlnosti a bezpečí. Bojují za pravdu, za právo, vysílají světu poselství a odměnou je jim jen mlčení nebo pomluvy.
Dobře jsme ji znali z komunistického režimu. Umělci byli poplatní době a kdo se chtěl živit uměním, musel podkuřovat režimu. Někteří se ušpinili více, jiní méně. Trošku si naši herci napravili renomé v době sametové revoluce. Jezdili po venkově a debatovali s lidmi, aby jim vysvětlili změny, které dále od Prahy nebyly tak jasné a pochopitelné. Určitý politický kapitál, který tak umělci získali, ale postupně ztráceli, až ho prohospodařili úplně.
Když něco nemůžete pochopit, hledáte si svá vlastní vysvětlení. Dnešní doba je tak šílená, že světem koluje mnoho konspiračních teorií, kterým lidé ze zoufalství věří. Zmatenosti naší doby se totiž logikou a racionalitou postihnout nedají.