Výsledky eurovoleb to ukazují a dokazují víc než přesvědčivě. Vítězové v Itálii a ve Francii (Matteo Salvini a Marine Le Pen) mají za sebou dlouhé roky tvrdé a každodenní politické práce. Nenechali se odradit a každý den tvrdě pracovali. Matteo Salvini poctivě chodí na setkání s občany, chodí do médií a stále diskutuje. Může se opřít o silnou základnu své strany, kterou si poctivě vybudoval. Nezjevil se z ničeho nic, vypracoval se od píky. On i Marine Le Pen maximálně využili svých mandátů v europarlamentu a připravovali si půdu pro průlom v domácích volbách. Jak velký rozdíl to je, když srovnáme aktivity našich opozičních europoslanců. Petr Mach pracoval minimálně a po zvolení prakticky přestal být vidět. Po zásluze dnes stojí Svobodní před svým zánikem. Prostě – bez práce nejsou koláče.
Když chodíte mezi lidi a bavíte se s nimi a opravdu je posloucháte, logicky to ovlivní váš program a vaši rétoriku. Pokud vám názory voličů „smrdí“ a místo toho, abyste se je snažili pochopit, se je snažíte převychovávat, dopadnete jako ČSSD. Proč myslíte, že je úspěšný Orbán a Kaczyňski? Protože dělají politiku, která hájí zájmy jejich voličů. Nic složitého v tom není.
Naši voliči si stěžují, že nemají koho volit a pořád čekají, že nám nějaký „Salvini“ spadne z nebe. Jenže to se nestane a jak musí pracovat politici, musí se zapojit i voliči. Především musí chodit k volbám a neofrňovat se nad domácí politikou a nad institucemi, které jim nevoní. Kdyby to udělali Italové a Francouzi, nikdy by jim silní lídři nevyrostli. Museli překousnout odpor vůči EU a poslali Salviniho do Bruselu, aby se naučil řemeslo a využil příležitost – což udělal.
Naši voliči by se to měli taky naučit. Když se na scéně objeví někdo perspektivní, mají přestat konspirovat a prostě ho zvolit. Už jsme mohli mít v senátu pár dobrých osobností, které se mohly trochu oťukat a udělat vítr v domácí politice. Na voličskou aroganci a závist prostě není čas. Systém se dá porazit jedině tím, že se do jeho fungování zapojíte. Sedět doma a nadávat na senát a EU nikomu nic nevyhrálo. Je třeba jít k volbám a podpořit ty, kteří mají šanci udělat výsledek a pak zvládnou úspěšně sypat písek do soukolí. Závidět jim, že se tak dostanou ke „korytu“ je absurdní. Když chcete politiky porážet, musíte se dostat mezi ně!
Je ale evidentní, že rozšiřování nabídky nic nevyřeší. V eurovolbách kandidovalo několik subjektů se stejným programem. A bohužel také se stejnými chybami – nevýrazní lídři, neprofesionální kampaň, umatlanost a nepřesvědčivost. Po zásluze tyto projekty dopadly tak, jak dopadly. Nikoho nezajímaly…
Proč asi? Protože lidé rozumně vyhodnotili, že ten, kdo si není vědom svých reálných možností, nás asi v politice dobře hájit nebude. Mnohem lepší pro naši věc by bylo, kdyby tito „kandidáti“ raději svou energii věnovali osvětě a pomáhali lidem vysvětlovat, proč je důležité chodit k volbám a volit perspektivní subjekty, ne srdcaře bez vlivu.
Už jsme si mnohokráte vyzkoušeli, že nové a nové kandidatury nic nevyřeší. Máme zástupce, který drží program, takže není třeba neustále se ho snažit zlikvidovat. SPD je reálně jedinou opoziční stranou a vzhledem k situaci nemá smysl pracovat na jejím oslabení.
I když máte dobrý program, peníze na kampaň a známého lídra, pořád to dnes nestačí. Protože bez viditelnosti v mainstreamových médiích nemáte šanci. Bez toho bohužel dnes nelze dělat smysluplné výsledky. A fakt nestačí inzerce – politici se musí dostávat do médií jinak než inzercí (ta už moc nezabírá) a musí být vidět. Taková je situace a kdo chce vítězit, musí s tím pracovat. Buďme rádi, že ten Okamura v médiích je a stále říká to stejné – ne migraci, ne islámu, ne ztrátě suverenity.
Uvidíme, jak se situace bude dál vyvíjet, protože SPD teď získala dva nové, silné a přesvědčivé politiky (Ivana Davida a Hynka Blaška). A to i díky naší podpoře! Prostě bez práce nejsou koláče. To nekoupíte za peníze a ani to za vás neudělá žádná najatá agentura. Silný program, který oslovuje voliče, přesvědčivý lídr a nasazení lidí dole. To se nedá koupit. Ale zabrat musí politici a snažit se musí i voliči – minimálně odhodit růžové brýle a konečně se smířit s realitou.