Fiala umí hezky mluvit, ale až to duní, jak je to prázdné. Klasicky neřekl nic, jen vzletné fráze. Nějaká pokora z porážky neprolétla ani vzdáleně kolem. To jak se radovali zvolení europoslanci bylo jen o tom, jak se jim ulevilo a mají na pár let zajištěné dobré živobytí. Možná jim to dojde až za pár dní... Jejich pohodlný život totiž skončil. Je evidentní, že lidé jim to už tolik nežerou a co je důležitější - na jejich tiskovce padly i první nepříjemné dotazy, což současný premiér velmi nelibě nesl.
Vzhledem k tomu, že média bojují s konkurencí alternativních médií (úspěch Stačilo a Přísahy to dokumentuje), jistě se můžeme dočkat dalších obratů. Už to nebude mít fešácký premiér a jeho vládní squadra tak jednoduché. První náznaky už se začínají objevovat. Ale prozatím hochům a děvčatům ze Spolu ještě nic nedochází...
Pak jsme sledovaly tiskovku ANO. Babiš byl přešťasten, nečekal takový úspěch. Dodám jen, že mohl být i větší, kdyby přestali hrát tu ukrajinskou a rusofobní kartu. Vzhledem k tomu, že jsem Babiše slyšela veřejně mluvit o islámském nebezpečí (fakt!!!), věřím, že po analýze voleb se může rétorika ANO změnit i ohledně adorace Ukrajiny. Prozatím nám musí stačit, že jsou si vědomi nebezpečí eskalace konfliktu a přejí si příměří, vyjednávání a následný mír.
Moje maminka jen podotkla: "To je rozdíl, když mluví Babiš po Fialovi! Jasně mluvil o konkrétních věcech, nekrasořečnil a neoháněl se frázemi." Ano, tiskovka Spolu byla nuda, ANO sršelo energií ke konkrétním aktivitám, o prioritách mají jasno.
Ještě se zastavím u SPD. Tady je to nepochopení příčin propadu asi nejvíc patrné. Okamura vršil a vrší chybu za chybou, nepoučil se po prezidentských volbách, náznaky poučení po evropských volbách zatím nevidíme. Fakt nestačí více chodit mezi lidi a ukazovat se. Je nutné něco dělat. A dělat to chytře a efektivně. Spojení s Trikolorou SPD nic nepřineslo, stejně tak ani angažování Petra Macha. Bylo to moc pozdě a myslím, že ani vlastní členové SPD Machovi neuvěřili, že je to srdcař a "jejich" člověk. Neustálé útočení na konkurenci, která ale stojí na stejné straně barikády, se také vyčerpalo a voliče spíš odhání než přivádí.
Strany, které nepřekročily hranici 5 % už se nemohou vymlouvat na nepřízeň médií ani na nedostatek financí. Jde to i bez médií, jde to i bez velkých peněz. Tyto volby to ukázaly jasně a malé strany s velkými ambicemi už snad konečně pochopí, že musí změnit strategii, hledat jiné cesty k voličům - možná i na jiných kandidátkách než v projektech, které jdou od neúspěchu k neúspěchu.
Celkově to dopadlo lépe než jsem čekala, protože jsem realistka. Jestli někdo čekal velkou revoluci, je naivní. Nečekejme revoluci, postupujme krůček po krůčku zpátky ke zdravému rozumu. Rychlé to nebude, ale půjde to!