Na mnohé otázky docela přehledně dokáže odpovědět kniha Petra Hampla Prolomení hradeb. Když si ji přečtete, budete si na mnohá proč umět odpovědět. Je ale logické, že jako žena se přece jen podrobněji zamýšlím nad chováním lidí, přemítám nad tím, proč se mnozí mladí fanatici chovají tak nedůstojně a proč se mnozí úředníci v nechutných mašinériích chovají tak nelidsky. I když chápu, proč se systém tak chová, nemohu se s mířit s tou jednotlivou lidskou zlobou, nenávistí, ochotou ničit lidské životy a nebrat ohledy na lidskou slušnost.
Napsala jsem už mnoho článků a blogů, kde okolo lidských motivací kroužím a pokouším se najít to jádro problému. A čím dál víc jsem přesvědčená o tom, že příčinou a zároveň řešením je žena ve své přirozenosti. Ona umí v dobrém ovládat a inspirovat muže a to i k dobrým postojům a k spravedlnosti. Žena je nositelkou života a jako matka vychovává další generace. Žena je tmelem rodiny jako základní jednotky komunit a států. A tato žena selhává – ne vždy vlastní vinou. Důsledkem je rozvrat hodnot, které nikdo nedrží a neupevňuje.
Mnoho už bylo řečeno o zhoubném vlivu feministického hnutí, které z žen dělá roztřesené hysterky, které svou nejistotu zakrývají agresivitou. I kdybychom ale zrušili všechny gender neziskovky a jejich „aktivistky“ převychovali na sebevědomé mladé ženy, nestačilo by to. Špatné vzory a devastující modely lidského chování jsou prolezlé vším okolo – jsou v hudbě, v literatuře, v politice, v bulváru, ve vědě, prostě všude… Každá žena je tím ovlivněna a to i přes to, že žádnou feministku v životě neviděla, nečte Respekt a netuší, co je to A2larm.
Současné mladé ženy změnily skupinově své chování – jsou promiskuitní, touží po kariéře a srovnávají se s muži. Na jednu stranu odmítají sexistické chování, ale často nevědomky jsou ony samy zdrojem a příčinou špatného chování mužů k nim. Stačí si přečíst nějaký hodně rozšířený ženský časopis. Najdete v něm plno návodů, jak oklamat muže, jak ho donutit sloužit ženě, jak ho svádět a pak odkopnout. Ženy považují za nespravedlnost, když muži děvkaři jsou oslavováni a ženy běhny jsou znevažovány. A tak se snaží tuto domnělou nespravedlnost napravit tím, že ženskou promiskuitu oslavují a zbavují ji amorálních nálepek. Škodí tím ale nejvíc samy sobě…
Žena se nemá chovat jako muž – není jí to přirozené a nepřirozené chování je zdrojem frustrací, špatných pocitů a nízkého sebevědomí. Společnost se ale ženě snaží namluvit, že za to může jakýsi nedefinovatelný „útlak a útisk“ a s tím je třeba zatočit. Přitom za nespokojeností ženy jsou úplně jiné příčiny.
Nedávno jsem měla možnost se setkat s jednou mladou sympatickou ženou, která je přesně takovou typickou moderní ženou – nezávislou, ambiciózní, bojující za svá práva. Vedly jsme spolu dlouhý rozhovor. Snažila jsem se jí vysvětlit své „antifeministické“ postoje a došly jsme až k tématu ženské promiskuity a dravého chování, kdy samotná žena si uloví muže, který se jí líbí. Nechápu to – proč žena loví muže? Co si tím chce dokázat? Že je stejně šikovná jako chlap? V tu chvíli jsem nedokázala přijít na ten správný argument, ale teď už ho mám a podělím se s vámi o něj. Ona ale možnost sbalit si chlapa považovala za své právo a důkaz nezávislosti. Ach můj bože…
Žena, která si sama uloví muže, se nikdy nedozví, jestli jí ten muž opravdu chce. Muži jsou jednodušší, a když ho balí žena, málokdy ji odmítne – proč by to dělal, když mu někdo sám od sebe a pro něho bez práce nabízí sex? Takže taková lovkyně se často odsuzuje ke vztahům, které nejsou pro ni dobré a nedají jí žádné naplnění. Líný chlap se nechá sbalit, aniž by se musel snažit. Není lepší nechat chlapa, aby se trochu posnažil? Jedině tak budete mít jistotu, že s vámi opravdu chce být a že je ochoten do vztahu investovat i nějakou energii.
Neznám ženu, která by nechtěla fungující a naplňující vztah. Neznám ženu, která by netoužila po dětech a funkční rodině – i když to možná mnohé zakrývají chvástavými slovy. Ženská přirozenost je taková a jakékoliv pokusy o to přepsat přirozenost vedou jen k depresím, smutkům a k neštěstí. Nejhůř – ničí to děti a to je opravdový problém, který má zásadní vliv na celou společnost. Ne nadarmo známá německá novinářka Eva Herman dospěla k jednoznačnému závěru – chceme-li ozdravit společnost, musíme začít u dětí. Jako novinářka veřejnoprávní televize měla velké problémy, když hovořila o důležitosti citové vazby mezi matkou a dítětem, o tom, jak matka s dítětem musí být a věnovat se mu. Tak jasná věc a je tak nebezpečná novodobé byrokracii. Proč jinak by takové názory cenzurovala a likvidovala?
Pro byrokratickou hydru je výhodnější, když je žena nešťastná a uštvaná a když se dobrovolně zbaví citového pouta ke svému dítěti a přenechá výchovu institucím. K tomu bude povolnější žena, která odmítne svou přirozenost a je zpovykaná společností k tomu, aby si dokazovala svou nezávislost třeba promiskuitním a hloupým chováním. Žena bez souznícího a silného partnera je slabá a málo odolná. Rodina nefunguje, společnost se rozpadá a jediné, co funguje, je byrokracie.
Je to skutečně tak, když sloupáváme slupky a dostáváme se k jádru problému, dojdeme až sem – ke vztahu mezi mužem a ženou a k jejich schopnosti tvořit rodinu. Když vše funguje tak, jak má – přirozeně a hladce – je rodina silným prvkem, který je zdrojem sebevědomí, svobody a síly. V takové rodině se nerodí otroci. A proto je třeba ji zničit…
Jestli má někdo sílu se proti tomu vzepřít, je to žena. A v tom já vidím i svou úlohu – dávat ženám i jiný pohled na svoje fungování, než najdou ve veřejném prostoru, který ovládají zmatené ženské redaktorky ženských časopisů, fanatické novinářky, arogantní celebrity a hysterické feministické aktivistky. Necháme-li je řádit, zničí všechno dobré, co ještě v naší zemi zůstalo.
Vážení, držme si palce. Ale to nebude stačit, každá rozumná žena se musí zapojit. Musíme šířit naše myšlenky a diskutovat s mladými ženami, které jsou ohrožené feministickým aktivismem a fanatismem. Když jim nedáme dobré vzory a naději, ztratíme je a tím ztratíme i naši budoucnost.
