Infografika
Politika se tlačí do všeho - i do sportu. Polští fotbalisté odmítli pokleknout na podporu hnutí Black Lives Matter s tím, že oni klečí jen před Bohem. Stejně tak naši fotbalisté nepoklekli v Cardiffu.
Tragická smrt Petra Kellnera mě přivedla k zamyšlení nad rizikem v životě. Nezdá se vám, že se všechno obrátilo? Jakoby mírná rizika, která patří k životu, najednou byla zveličována a ta skutečná zase bagatelizována.
Tak máme za sebou první sobotu našeho dalšího lockdownu. Bylo krásně, svítilo sluníčko a na horách jiskřil sníh. Naši chrabří policisté prokázali svou udatnost, když čistý vzduch uchránili před nezodpovědnými občany. Do rozlehlých lesů a zasněžených strání se nikdo neprobojoval!
Zpráva z tisku: "Přestože se nenakazili koronavirem, skončili kvůli němu na jednotce intenzivní péče (JIP). Řeč je o seniorech, kteří se kvůli dlouhodobě špatné epidemické situaci a izolaci pokusili o sebevraždu. Od podzimu jich v nemocnici v Šumperku skončilo hned několik. Do příchodu pandemie se s tímto problémem lékaři nemocnice prakticky nesetkávali."
Ostatně rakouský kancléř to pochopil - chtít bojovat s virem pomocí lockdownů, když lidé nejsou ochotni na to přistoupit, je jako bojovat ve válce bez vojáků. Prostě to už nefunguje, protože už toho mají na jedné straně lidé plné zuby a na straně druhé zjistili, že riziko je mnohem menši, než nám bylo tvrzeno na jaře.
Když potkám venku na prázdné ulici člověka v roušce, píchne mě u srdce. Nošení roušky venku nemá žádný - ani hypotetický - smysl.
Současná situace se blíží apokalypse. Ne kvůli viru, ale kvůli všem těm opatřením. Dokonce jsem viděla video, jak policie s rouškami honí a bije lidi, kteří tajně cvičili v tělocvičně a nějaký debil je udal!
Koronavirová krize by nikdy nemohla nastat, kdyby společnost byla zdravá. Bohužel její oslabování postupuje mílovými kroky a půda pro covidovou šílenost byla dlouho připravovaná.
Ať je to jak je to, lidé důvěřují politikům a politickým stranám čím dále méně. Poslední rozhodnutí Ústavního soudu ČR k tomu přispělo měrou vrchovatou. Je těžké za této situace vysvětlovat lidem, že to všechno má jeden jediný cíl. Co nejvíce lidi odradit od aktivní účasti v politice.
Když vlády potřebují platit reklamu samy na sebe a svá opatření, nefungují dobře. Stát má vydávat pouze taková nařízení, která reklamu nepotřebují. Jestliže musí investovat do přesvědčovacích kampaní, asi nám chce vnutit hodně smradlavé zboží. Od toho si skutečně politiky neplatíme. Na to jim své peníze nedáváme. Pokud by dělali opatření, která by měla hlavu a patu, reklamu by fakt nepotřebovali.