V situaci, kdy se likviduje totálně a v některých oblastech nevratně normální život, je zcela na místě volit i nestandardní postupy. Třeba si násilím bránit mikrofon ve sněmovně nebo protestovat u domů politiků. Co dělat jiného, když jsme si politiky tak strašně rozmazlili. Nechali jsme je dělat cokoliv a nevolali jsme je k odpovědnosti. Zvykli si. A teď se diví, že lidi se bouří.
Jsou to takoví pokrytci! Snaží se nás oblbnout řečmi o slušnosti. Ale oni jsou slušní? Kašlou na všechno, co se jim nehodí do krámu a bez ohledu na okolnosti nás ničí. Nezvažují rizika, přínosy a ztráty. Jen ničí všechno, co je živé...
Politici nejsou vládci, jsou to služebníci. Jenže my jsme se zbavili zodpovědnosti za jejich kontrolu a nechali jsme z nich vyrůst vládce. I dnes tady někteří mají naivní představu, že se o politiky nemáme zajímat. A jako co tím dosáhneme? Že nás budou drtit ještě víc?
Ne, my se o ně máme zajímat a máme jim jasně dávat vědět, co od nich chceme. A když to nebudou plnit, mají vědět, že si to s nimi vyřídíme. Klidně sudlicema a klackama!