Zahájili jsme zostra – Martin uvízl někde v zácpě na dálnici, tak jsme začali debatovat bez něho. Na tom malém vzorku lidí bylo vidět vše. Debatu se pokusili ukrást lidé, kteří jsou negativističtí a žijí ve snech, že uděláme revoluci, generální stávku a podobné nesmysly. Jistě – mají na své menšinové názory právo. Ale křičí a zabírají prostor, kde by mohla běžet normální a věcná diskuse. Odrazují od aktivity rozumné lidi, kteří jsou schopni vidět svět okolo sebe reálně a poučeně.
Těžko se bavit s lidmi, jejichž povědomost o systému voleb je minimální, přesto jsou ochotni vyřvávat, jak jsou volby zfalšované a odrazovat tím nemálo lidí od aktivní účasti ve volbách. Jestli se máme bavit o nějaké režimní opozici, tak tihle negativističtí, hluboce paranoidní a sebestřední lidé, jsou velkými škůdci. Těžko se divit třeba Realistům, že se od takových lidí plánovitě distancují. Je to dobrá strategie. My v Bloku proti islámu jsme uřvaných a fanatických vlastenců měli plno a prakticky znemožňovali normální fungování.
Debata to ale byla poučná, je vidět, jak se lidé poučili a trochu se postavili nohama na zem. Ve výsledku jsme se shodli na tom, že je důležité jít k volbám a podpořit ty, kteří mají šanci – buď SPD s Tomiem Okamurou nebo Realisty s Petrem Robejškem. Ať si každý vybere, ale hlavně ať se nenechá strhnout k tomu, aby volil nějakou provařenou stranu. Těch pár rozumných třeba v ODS, jsou jen fíkové listy, které na celkovou politiku ODS nemají prakticky vliv.
Pak přijel Martin a proběhla kultivovaná diskuse o historii, o psychologii islámu, o lidských právech. Standardní intelektuální debata. Martin je uvolněný, vstřícný a jeho úvahy jsou podnětné a zajímavé. Nebojí se žádné otázky. Je milé ho vidět v dobé formě. V době spolupráce s Úsvitem byl místy tlačený někam, kde mu nebylo dobře a to ze všech stran. Dnes je to zase ten starý dobrý Martin Konvička, který má co říct a nebojí se to říct.
Po debatě jsme se chtěli ještě zastavit v nějaké hospodě na kafe a na krátkou debatu. A Martin dostal nápad, že bychom mohli zajít do Ponorky. To je taková kultovní olomoucká hospoda, kam jsme všichni chodili, když jsme dělali opozici režimu vydáváním kontroverzních knih ve Votobii. Martin tam také trávil dost času v době svého studia. Prostě trošku srdcovka. Ale já v Olomouci žiju a vím, že dnes už tam žádní rebelové nechodí, protože dnes jsou z rebelů podporovatelé systému, kteří se navíc naučili bonzovat a minulá svobodomyslnost a diskuse o kontroverzích se změnila tvrdě hlídanou debatu o věcech, které si schválíme, a nejdou proti systému. Možná by nám tam dnes někdo dal po hubě za to, že bychom kritizovali vládu.:-)
A tak říkám: „Martine fakt chceš jít do té sluníčkové hospody?“ A Martin: „Vždyť si tam dáme jen kafe a trochu si zavzpomínáme, co se nám může stát?“ No, nikdo nás nezbil, na to tihle novodobí demokraté korčaginovského střihu nemají koule. Ale byli jsme tím nejnechutnějším způsobem vyhozeni. Nejprve s námi číšník vtipkoval, vnutil nám dvě piva, ale po chvíli přišel, že zavírají a že nám objednané kafe už nepřinesou. Tak jsme si říkali, že je to trochu divné, ale tak dopijeme v klidu ta piva a půjdeme. Ale po chvíli pustili tak šíleně nahlas hudbu, že jsme pochopili, že je to kvůli nám. První moment byl údiv, zklamání. A hlavně jednoznačné pochopení, že Olomouc je ztracená. Už to není svobodné město, kde se vždy diskutovalo a hádalo o různých pohledech na svět. Ne, tady už platí jen jeden pohled – ten správný. A kdo se odchýlí, má smůlu. Hysterická klaka ho vyštve, uštve a vyžene, bez diskuse. Odsoudí vás bez soudu. Smutné. Co se dá dělat, sebrali jsme se, zaplatili ty dvě piva a šli jsme o dům dál. U východu ještě jeden maník dělal ramena na Martina. V tomto směru je nutné přiznat, že pár lidí machrovalo, jak přijde na besedu, aby si to s Martinem rozdalo v debatě. Ale samozřejmě nepřišel nikdo. Na férovou konfrontaci v debatě z očí do očí nikdo nemá odvahu. Udávat, nahlašovat anonymně příspěvky na facebooku, plivat anonymně v diskusích, to jo, ale postavit se neanonymně v debatě proti, to se „obhájci demokracie“ bojí.
V jiné hospodě jsme si vypili kafe, pobavili se o tom, které město je víc sluníčkové – jestli Brno nebo Olomouc a šli jsme domů. Sednu ještě k internetu a najdu na stránce Naštvaných matek vzkaz od nějakého borce, který se přiznává k tomu, že jsme byli z Ponorky vyhozeni kvůli němu. Mrknu na jeho profil a ejhle – má tam asi šest příspěvků o tom, jak zásadově zařídil vyhazov Konvičky a Hrindové. Zásadově anonymně, vyhrožoval personálu a donutil ho to udělat. A pak se tím chlubí na své zdi.
Milý Jaroslave Vincku Vinický - když jsi tak zásadový, proč jsi nám to neřekl do očí? Proč jsi nás tajně fotil? A proč jsi jak připosraný školáček žaloval a vyhrožoval a donutil špinavou práci udělat personál? A pak ses na své zdi pokusil přiživit na naší známosti? Protože – milý Jaroslave – ty jsi věděl, kdo jsme, a poznal jsi nás, ale já jsem o tobě v životě neslyšela.:-) Takže jsem ti teď udělala trošku reklamu, ať z toho taky něco máš.
A tak si tady v Olomouci žijeme. Už se nemusíme schovávat před komunisty a estébáky, teď jsou největšími bonzáky rockeři, umělci a bohémové. Ještěže už ta Votobia nefunguje. To bylo svobodné nakladatelství, teď by mu pšenka nepokvetla. Hlídači správných názorů by jistě zabránili vydání mnoha knih ještě před vydáním. Ale nás tihle novodobí svazáci nedostanou! Klidně si dál nekorektně budeme říkat, co si myslíme. Ať jim třeba praskne cévka.
