Ale vraťme se k Mirce Němcové. Je to podivuhodná žena, protože podle mého soudu udělala politickou kariéru vlastně náhodou. Ve správnou chvíli byla na správném místě a pak dobře jen vypadala a občas něco rozumného a umírněného řekla. Nic převratného.
Myslím si, že se na kandidátku před svým prvním zvolením dostala prostě proto, že nikomu nevadila a byla milá a nekonfliktní. A tak se jistě prezentovala i ve sněmovně. Pak se ve správnou chvíli dostala do hry o funkcni místopředsedkyně parlamentu - protože byla solidní a nikomu nevadila. V té funkci působila umírněně a důstojně, což se dnes dá dosáhnout i vhodně zvoleným šatníkem. Nepamatuju se, že by někdy tato milá a seriozní dáma prosazovala cokoliv zásadního, vůbec si ji nespojuji s nějakým tématem, s nějakým politickým soubojem v tom nejlepším slova smyslu. Prostě jen tak nějak je a vypadá dobře.
Když se dostala nahoru a získala výrazný vliv v ODS, doufala jsem, že si začne vytvářet nějakou platformu, že začne nějak pracovat a ovlivňovat dění v ODS ze své náhodně nabyté pozice. Minimálně mohla něco udělat pro posílení sebevědomí žen v ODS. Není jich tam mnoho a nemají to jednoduché. Já bych to na jejím místě udělala, minimálně bych získala podporu v členské základně, podporu, o kterou by se dalo opřít. Jenže paní Němcová zase jen tak byla, hezky vypadala a obecně rozumně mluvila. Nic víc, nic míň.
Vlastně by mě to nemělo překvapovat. Nedostatek vizí, neochota za ně bojovat, neschopnost cokoliv obhajovat. Je to obecný nešvar a paní Němcová je slušná dáma, která nikoho nezneužívá ani nevyužívá. Ale bohužel nic nikam neposouvá. Tato nehybnost a hra na politiku mě zbavila jakékoliv chuti se politikou zabývat. Trochu mě vybudil poslední kongres ODS, dokonce jsem si i podala přihlášku do ODS (nevzali mě). Ale dnes je zase vše nehybné. Ti, co získali funkce v ODS a vypadali jako ti, co budou něco někam posouvat, zase stojí a nedělají nic, vůbec nic. To je ale téma na jiný článek...
Na paní Němcové mě nejvíc fascinuje jedna věc. Jak jí to vůbec nepřijde nepatřičné. O své kandidatuře na prezidenta mluví úplně normálně. Vůbec ji to nepřekvapuje a nepřijde jí to divné. Abych jí nekřivdila - ani jiní kandidáti se necukají a o své možné kandidatuře mluví jako by se nechumelilo. Vlastně si nejvíc divná nakonec připadám já sama. Že se moje názory na politiku tak strašně liší od většiny veřejného mínění. A nakonec to není jen problém politiky... Dnes se všeobecně hodně mlží a zastírá. Málokdo, málokdy a málokde se říkají věci na rovinu. To, co se nenosí, je nazývat věci pravými jmény. Schopnost prezentovat sebe sama líbivě a tak, jak to chce většina slyšet, je největší předností, kterou potřebujete pro spokojený život.
Ale na to kašlu. Proto nahlas říkám - politika je absolutně vyprázdněná. A nevyprázdnili ji politici, jen my sami a to tím, že se necháme oblbnout lidmi, kteří se prezentují jen tím, že hezky vypadají a říkají hezké věci. Ti, kteří se nebojí odlišovat, dělají konkrétní práci aspoň tím, že mají názor a snaží se ho obhajovat třeba proti všem - ti jsou většinou veřejnosti odmítání a zesměšňováni. Až začneme oceňovat lidi, za kterými je konkrétní práce a ne jen slova, slova, slova, tak pak teprve se možná někam pohneme. A pak možná půjdou do politiky i lidi, kteří se nebojí věci nazývat pravými jmény. A to bude začátek - konečně pojmenujeme problémy takové jaké jsou. Teprve tak je totiž budeme moct vyřešit. Zatím to bohužel nejde.
Autor: Eva Hrindová| neděle 20.2.2011 6:10 | karma článku: 44.44 | přečteno: 10831x
