Existují dva pohledy na věc – jeden říká, že žena je nejen rovnoprávná, ale je taky stejná jako muž. Proto by se na ni mělo pohlížet stejně jako na muže, a to ve všem. Druhý pohled preferuju já a ten říká, že žena je rovnoprávná, ale je jiná než muž. V některých ohledech se nemůže s muži srovnávat. Rozdíly jsou dané biologicky a nejde je zlikvidovat zákonem nebo převýchovou.
Zastánci prvního pohledu neustále operují s tím, že ambiciózní kariéristky nejsou nijak defektní a mělo by se na ně nahlížet jako na stejně aktivní muže – tedy s obdivem. Také jim vadí, že na promiskuitní ženu je nahlíženo jinak než na promiskuitního muže. A dělají vše možné, aby společnost převychovali a přinutili ji nahlížet na ženu podle svých představ. Aktivistické redaktorky ženských časopisů píšou, až se jim kouří z per, feministky hřímají a vysoké školy převychovávají. Nebude jim to ale nic platné. Jediným jejich výsledkem bude jen pár pomatených děvčat, které podlehnou falešným představám – ovšem je do doby, než naberou vlastní rozum.
Žena je totiž jiná než muž a základní rozdíl tkví v tom, že žena je celým svým nastavením uzpůsobená k rození dětí. Je tedy jaksi něžnější, citlivější a laskavější, protože jinak by nezvládla péči o miminko. S tím nic neudělá ani armáda feministek, ženoucí ženu do mužských bitev, pryč od dětí. Celé ženské tělo je připraveno na rození dětí a máme to v genech tak hluboko a nesmazatelně, že je bláhové vést silácké řeči o stereotypech a svobodě bez dětí. Každou ženu to dostihne a některé to pochopí až pozdě. Schopnost být matkou je pro ženu určující a zásadním způsobem ovlivňující a neexistuje nic, co by to mohlo změnit. Kdo to ale vysvětlí těm bláhovým a hloupým aktivistkám, které bojují za právo ženy nemít děti? Je to stejné jako bojovat za právo nemít nohy nebo ruce…
Často vidíme, jak si ženy stěžují na nerovnoprávnost v pohledu na promiskuitu. Touží po tom, aby mohly muže měnit jako ponožky a střídat je v posteli častěji než ložní prádlo. Chtějí od společnosti za takové chování respekt, který za své lovecké aktivity mají muži. Děvčata tenhle boj se vám nepodaří nikdy vybojovat. Kdo by mohl respektovat ženu, která si neváží sama sebe a rozdává se jako prostitutka – ovšem s tím rozdílem, že zadarmo? Je to přece tak jednoduché – který muž by chtěl ženu, u které by neměl jistotu, že případné počaté dítě je jeho? To zas mají v hlavě a v genech zažité muži – jako rozsévači upřednostňují ženy, které prokazatelně budou nosit jeho dítě. S tím nepohne žádná petice a ani tisíc článků v ženských časopisech.
Je to celé na hlavu postavené, protože ten respekt novodobé feministky a aktivistky chtějí především od mužů. Těžko ho získají, když ho žádají za aktivity, které jsou v rozporu s mužskými touhami. Chtějí, aby je muži obdivovali za to, že jsou špatnými matkami. Chtějí, aby je muži obdivovali za to, že si neváží své sexuality a peleší se s kde kým na důkaz své nezávislosti. Upřímně – být mužem, vyhnu se takové ženě obloukem. K čemu je taková rovnoprávnost?
Popírat sama sebe ještě nikomu nepřineslo nic dobrého. Popírání biologických daností je jen zdrojem frustrací a depresí. Plácají se v tom děvčata nepěkně. Malou chvíli jsem také některým podobným blábolům věřila, ale naštěstí mé podvědomí bylo silnější než pomatený rozum a já svou energii správně věnovala především dětem.
Žena je celým svým nastavením určená k tomu být matkou a od toho se vše odvíjí. Je slabší než muž a ten ji má chránit, protože nikdo jiný mu dítě neporodí a jeho geny nebudou pokračovat. To je základní rovnice života. Krásného života, který je dnes pro ženy i muže tolik příjemnější a bezpečnější. Muži nemusí lovit zvěř, válčit s jinými kmeny a ženy nemusí být 24 hodin prsem připoutané k dítěti a tělem k ohni. Dnes lze respektovat své role a zároveň rozvíjet své touhy ohledně vzdělání a smysluplné práce i mimo rodinu – jak pro muže, tak pro ženu. Nikdy jindy to tak nebylo! A věřte mi, jde to mnohem lépe a úspěšněji, když své základní role nepopírá žena ani muž.
Tak se nedejme, nenechme si vnutit pomatenou představu, že žena je stejná jako muž. Není a o tom je svět a život. Věřím, že příroda nakonec bude silnější a lidé odmítnou sociální inženýrství, které z nich dělá nesympatické postavy plné frustrací.
