Dnes už nikdo o nutnosti připravit se na nával nemocných nemluví. Po českých nemocnicích jich leží asi 150, z toho jen pár desítek má skutečně vážné problémy. Většinou lidé i jinak vážně nemocní a také lidé vysokého věku. Nic, z čeho by se dala udělat tragédie. A tak se změnila rétorika. Dnes počítáme počty nakažených, protože to jsou jediná čísla, která v někom mohou vzbudit jakési ohrožení. Sdělujeme je bez kontextu a nikdo se nezabývá tím, že důvod jarních opatření (příprava nemocnic na nával nemocných) jaksi pominul. Přístrojů a míst na JIPkách máme dost.
Jenže na to oblbování musí být dva – ten, kdo oblbuje a ten, kdo se nechá. V realitě života lidé vidí, že nemoc není ani hrozivě smrtelná a není ani extrémně nakažlivá. Existují tisíce případů, kdy se lidé nenakazili od infikovaného, a to ani tehdy, sdíleli-li s ním společnou domácnost. Jen idiot přehlíží fakt, že rozhodujícím faktorem odolnosti není rouška ani častá dezinfekce, ale vlastní imunita. V tomto duchu připravil i Olympijský výbor reklamu na Instagramu, kde jasně říká, že lépe než rouška lidi ochrání vlastní imunita.
Absurdní divadlo ale pokračuje a souboj o to, kdo otestuje více lidí a objeví osoby, které mají nebo měli v sobě běžný vir, pokračuje. Čím více testujeme, tím více takových lidí objevíme. Tak se prostě viry chovají a lidské tělo si s nimi umí poradit. Absurdní hon na vir samozřejmě stojí peníze (testy musí někdo zaplatit) a čas lidí, kteří se tomu věnují. Mohli by dělat něco smysluplnějšího a peníze, které vyletí oknem za testy, by mohly sloužit třeba k posílení imunity ohrožených skupin.
Už jsme si zvykli, politická elita prostě dělá nesmyslné věci, bylo to tak v minulosti, je to tak i dnes. V hospodě si zanadáváme, o hloupých nařízeních si myslíme své a žijeme dál jak se dá. Holt tady zkrachuje pár firem, mnoho lidí přijde o živobytí. Nic nového. Jak si zvykáme na nový vir, zvykneme si i na čím dále větší debilitu veřejného života. Ostatně jak moc se liší kolaps zahraničního cestovního ruchu v Praze od zmařených čínských zakázek po cestě předsedy senátu na Tchaj-wan? Nebo od problémů automobilek, které se marně snaží uspokojit nařízení Evropské komise? Nijak. Je to všechno stejná blbost.
Zvykli jsme si i na to, že na čele zástupu idiotů jsou vědci a vysokoškolští učitelé. Mnozí proto, že jim z toho kyne prospěch, jiní prostě proto, že jsou produktem korektního vzdělávání, které respektuje výmysly nové doby. Naposledy mě takto uvedly v úžas snahy britských pokrokových koumáků přenést odpovědnost za znásilnění na oběť. Když je běloška, může si přece za to sama. V tomto případě ale už takový idiotský přístup ohrožuje životy a je absurdní a neomluvitelné, že v Británii neexistuje žádná občanská ani politická síla, která by takový přístup razantně odmítla.
U nás se zatím můžeme smát – nejde o životy, jen pár lidí zkrachuje, přijdou o peníze a dost zásadně se jim změní život. Pár lidí spáchá sebevraždu, protože jsou vyděšení k smrti. Pár lidí onemocní, protože otrocké nošení roušek jim vyvolá všelijaké nemoci. Vzhledem k tomu, že směřujeme k povinnému očkování neskutečným sajrajtem, asi ten smích ale na místě úplně není.
Člověk nemusí být doktor, aby viděl, že v koronapandemii dost věcí nesedí. A nesedí tak moc, že odporují logice a rozumu. Jako sláma z bot z toho čouhá velká kulišárna na obyčejné lidi. Dost jich také tu kulišárnu prohlédlo, ale není jich dost na to, aby se roztočené kolo absurdit zastavilo. Média a vedení politických stran ovládají připosraní slaboši a ti tedy opravdu sílu na zastavení devastujícího absurdního divadla nemají. Těm jde jen o to, udržet se na pozicích. Nějací lidé a jejich životy jsou jim úplně ukradené.