Kdo uvěřil, že Tečka a poctivé dodržování opatření přinese návrat k normálnosti, musí být zklamán. O normálnosti a návratu ke starým časům před pandemii nemůže být ani řeči. Přestože není vyhlášen lockdown, pro mnoho oborů lidského podnikání de facto lockdown nastal.
Vidíme to v prázdných kinech, divadlech, prázdných restauracích a kavárnách. Přesto ani teď mnohým nedochází, jak šalebné bylo uvěřit vládním slibům. Někteří i dnes šíří zlobu na ty, kteří se nenechali „natečkovat“ nebo na ty, kteří si ojediněle dovolí někam jít bez roušky. Přitom je zřejmé, že ani tečkování ani otrocké nošení roušek, nemá na omezení šíření nemoci pražádný vliv. Spíš naopak.
Senioři trpí v respirátorech a úspěšně si jimi podporují různé respirační nemoci. Vystrašení důchodci, kteří ještě nezemřeli v minulých vlnách, tak „úspěšně“ přispívají k důchodové reformě. Zoufalci, kteří ještě dnes věří, že jim očkování zjednoduší život, odpadávají s covidem, proti kterému se nechali očkovat. Ze zdravých lidí se dělají nemocní a pandemičtí zbohatlíci jen nadšeně přepočítávají astronomické peníze. O absenci primární péče a špatné léčbě už bylo napsáno a řečeno mnohé.
Zvlášť zábavné je sledovat hemžení v řadách celebrit a podnikatelů. Mnozí z nich se aktivisticky přidali na stranu hysterie a nátlaku a ve svých provozovnách aktivně buzerovali zákazníky. Někteří hospodští propagovali vládní restrikce ve víře, že pro ně bude lepší sice zákazníky buzerovat, ale aspoň budou mít otevřeno. Mají co chtěli – otevřeno mají, ale zákazníci se k nim nehrnou. Poloprázdné restaurace a kavárny jsou toho důkazem. Neočkovaní k nim nemohou, a nehrnou se tam ani zákazníci s certifikátem. Ponižující kontroly jsou normálním lidem se sebeúctou nepříjemné. Osobně si nekoupím na benzínce ani kafe do kelímku, protože segregační a buzerační systém nehodlám podporovat. Když si ho nemůžu vypít jako člověk uvnitř, ať si to kafe nechají.
Stejně zajímavý je aktuální přehled tržeb v kinech. Nevypadá to vůbec dobře. Ke špatným filmům, na které se nedá dívat, přibyly i nesmyslné očkovací kontroly, a kina tak rovněž zejí prázdnotou. Jak tedy filmařům prospěla podpora extrémních opatření? Nijak. Nefunguje to, a fungovat to nebude. Otázkou je, jestli se znechucení lidé do kin někdy vrátí. Kdo by se chtěl masírovat propagandou, a ještě za to platit?
Stejně tak dopadnou i aktivističtí herci a umělci. Kdo se přidal aktivně na stranu hygienické totality, doplatí na to. Nejen, že tím dává najevo, že je "intelektuálně deficitní" či „prodejný“, ale současně demontruje, že mu na jeho fanoušcích vlastně nezáleží. Zrušený letní koncert skupiny Olympic v Olomouci pro nedostatek prodaných lístků je takovou první vlaštovkou. Je velmi pravděpodobné, že mnoho "režimních umělců" bude poctěno nezájmem publika, stejně jako mnozí po roce 1989.
I proto "potěšila" oficiální recenze na novou desku vždy "progresívního" (čti konformního) Tomáše Kluse. Ačkoli jde o "mediálně chráněnou" osobnost, hudební kritik jí přisoudil jen slabých 30 %. Není divu. Tomáš Klus to přehnal s aktivismem, naštval plno svých fanoušků, a nyní se snaží zoufale o návrat k dobám, kdy dělal docela dobré písničky a svým posluchačům nedělal "politická školení".
I v showbyznysu platí, že důvěra se rychle ztratí a těžko získává zpět. Bude to varování i pro další pěvce a herce? Účast v očkovacích reklamách a songy o nošení roušek jsou tím nejokatějším důkazem ztráty cti, srovnatelným snad jen s hajlováním "kulturních elit" za německého protektorátu nebo šaškováním na festivalu politické písně v Sokolovu v době socialismu.
Vrcholem pokrytectví jsou celebritní fotky v rouškách při předávání Slavíka. Záběry volně dýchajících "nemaskovaných" umělců ihned po vypnutí televizních kamer jsou tím nejkrystaličtějším důkazem zaprodanosti a zlomených pateří. Chudáci "zmasírovaní" senioři, kteří vzali nátlak vážně, a nyní se o berlích, těžce popadajíce dech plouží s respirátorem na ústech. Pokrytectví politiků a umělců, kteří na kamery ukazují své orouškované tlamy, ale mimo záběry si volně dýchají, tyhle důvěřivé spoluobčany tiše a nenápadně zabíjí…
Žádné sliby se nenaplní. A (spornou) útěchou pro nás snad může být alespoň to, že nedojde ani na sliby o větší slávě těchto "uvědomělých" celebrit. Každý, kdo uvěřil, anebo se "vyčúraně" přidal na stranu zdravotních totalitářů, naletěl. Všichni ti borci z iniciativy Sníh, umělci z očkovacích reklam, epidemiologové a další „odborníci“, kteří si užívají svých pět minut slávy, budou nakonec zapomenuti a beze cti skončí. Dříve nebo později se tak zákonitě stane.
S teroristy ani s totalitáři se nevyjednává, ani se jim neustupuje. Nic za to sice bezprostředně nezískáme, ale ani neztratíme svou tvář. Že si za to člověk nic nekoupí? Omyl. Žít v pravdě se nakonec vyplatí. Rozhodně víc, než prchavá sláva a pár krvavých grošů postavených na lži, nebo nebo dokonce její propagaci.
Že je to naivní? Na této "naivitě" vznikla a donedávna dva tisíce let prosperovala naše civilizace. A ještě není všem dnům konec.
