Jakmile se totiž smíříte se vším, co se okolo vás a ve vás děje, ztrácíte vládu nad svým životem. K rozjímání mi pomohl rozhovor, který s filosofkou Annou Hogenovou vedla Martina Kociánová. Možná může být pro někoho uklidňující, že se neděje nic nového, vše se stále opakuje. Lidé jsou po věky věků stále stejní, i když se nám novodobí svazáci snaží namluvit něco jiného. Lidské motivace se prostě nemění. A tak můžeme hledat paralely s děním v historii a bohužel si také můžeme dobře představit, jak určité děje mohou skončit.
Na závěr vánočních svátků jsem pohádkovou náladu naředila sledováním filmu Hannah Arendt. Ten film je o přemýšlení, o tom, proč je myšlení tak důležité. Kdo přemýšlí, klade si otázky. A to je důležité. Když přemýšlíme, můžeme si dávat věci do souvislostí. Jsou zákony mravné? Jsou nařízení, kterým se podrobujeme, v souladu s našim svědomím? Jakmile se takto přestaneme ptát, ztrácíme lidskost. Z lidí se pak stávají byrokrati a byrokrat se může stát vykonavatelem zla.
Byť může vypadat protivení se některým nařízením směšně a marginálně, je takové protivení se důležité. Nenosit roušku je aktem lidskosti. Důkazem, že se ptáme, že přemýšlíme a že je pro nás svědomí, morálka a lidskost důležitější než byrokracie a poslušnost. Kam až může vést poslušnost a vykonávání příkazů, ukazuje právě film o Hannah Arendt. Spisovatelka a filosofka sledovala soud s Adolfem Eichmannem. Místo zlovolného monstra na lavici obžalovaných překvapivě viděla průměrného člověka, který přestal myslet a jen vykonával příkazy. Ztratil lidskost, přestal se ptát, stal se nositelem zla.
Vidíme to i dnes všude kolem sebe. Lidé se nechtějí zamýšlet, nechtějí hledat odpovědi, jen vykonávají příkazy. Přejímají je jako správné, aniž by je svou osobní zkušeností zkoumali. Nechtějí přemýšlet a bohužel tím ztrácí lidskost. Hledají jistotu, a tak se opírají o to, co je jim jako jistota podsouváno. Zapomínají na jednu důležitou pravdu: čím víc víme, tím víc víme, že nevíme nic. Jistoty si pro sebe nemůžeme přejímat od těch, co je nám podsouvají, musíme je hledat sami. Ve vlastním prožívání a zkoumání.
Proto ti, kdo jsou moudří, nikdy nejsou dogmatičtí a nikdy neodsuzují druhé a nevynášejí definitivní soudy. Kdo neví nic, myslí si, že ví všechno. Všichni ti mladí aktivisté, kteří jsou si jistí svými pravdami, jen ukazují na svou hloupost. Ale my nemusíme být hloupí. Hloupost netkví v chybějících vědomostech. Hloupost tkví v neochotě klást otázky a v nechuti hledat na ně odpovědi.
Proto jsou lidé, kteří se ptají, novým pořádkům tak nebezpeční. Proto se ptejte, nenechávejte se ukolébávat podsouvanými jistotami. Vždy se ptejte: Proč je to tak? Proč to nejde jinak? Proč se to nemůže? Komu to prospívá? Proč se o něčem nesmí mluvit? Proč se někomu zakazuje mluvit a jiný se podporuje? A nezapomínejte na to, že každý zákon, každé nařízení, musí být v souladu s morálkou. A odporuje-li jí, nelze takové zákony respektovat a dodržovat.
P.S.: Kupujte si i knihy, které nepotřebujete - podpoříte tím vydávání dalších nekorektních titulů z nakladatelství Naštvané matky. http://eshop.nastvanematky.cz/knihy/
