Dnes především - jsme zahlceni tolika různorodými informacemi, že se v nich přestáváme orientovat. Oslabují se tak naše instinkty a zdravý rozum. Někdy je ale lepší spolehnout se právě a jen na svůj vlastní rozum, protože novináři to moc motají a znepřehledňují.
Stala se mi taková příhoda. Nedávno jsem brouzdala po městě a protože si ráda povídám s lidma, v jednom krámku jsem se zapovídala s prodavačkou. Bavily jsem se o dovolené a horku a ona mi řekla, jak chtěla do Řecka, ale kvůli uprchlické krizi tu dovolenou zrušila. A tak jsme to téma spontánně začaly rozvíjet. Zjistila jsem, že ta paní moc nesleduje nějaké intelektuální debaty v televizi, nečte moc noviny, občas si něco vyhledá na internetu. nemá facebook. Se svými přáteli moc o politice nediskutuje. Stěžovala si na svou sestru, která nechá neteř surfovat po internetu, kde se seznamuje s nějakými mladými arabskými chlapíky - to ji vyděsilo natolik, že si neteř vzala na prázdniny, vypnula wifi a po večerech si s ní četla knížku Bez dcerky neodejdu. Svěřila jsem se jí se svými protiislámskými aktivitami a ona mě překvapila jasným postojem, ke kterému ještě nebyla schopna dojít většina politiků a intelektuálů. Tahle obyčejná prodavačka mi smutně řekla: "Víte, oni ti muslimové jsou vlastně chudáci, protože je úplně ovládá ten islám. Ten islám je špatně - ne ti lidi. S tím by se mělo něco dělat..."
Ano - je to tak jednoduché - islám je zlo. Ví to i ta poslední prodavačka - protože má srdce na pravém místě a zdravý rozum. A to ani nečte noviny, nestuduje korán nebo nějaké teologické spisy, neposlouchá komentátory, kteří se nás snaží přesvědčit o tom, jací jsme rasisti a xenofobové. Soucitná žena nezamotaná ve filosofických teoriích vidí zlo naprosto jasně.
Na druhé straně ale stojí armáda lidí, kteří jsou okouzleni sami sebou a svým vlivem na společnost - novináři, mediální elity, umělci, studenti, hoši a děvčata z neziskovek, studenti a jejich profesoři z oborů, jejichž účel naše prodavačka nikdy nepochopí. Tahle armáda "vyvolených" pohrdá každým, kdo nesdílí jejich postoje. A staví se sama do opozice proti všem jednoduchým a obyčejným. Tady už nejde o pravdu a fakta - tady jde o udržení se v této skupině a o štítivé vymezení se proti "lůze".
Jen tak se může stát, že pravidla některých profesí jsou zatlačována a oslabována. Novináři už nehledají pravdu - jejich hlavním úkolem je udržovat obraz světa, který se vymezuje proti lůze. Nesmí jim dát za pravdu a to i za cenu popření všech základních profesních pravidel. Kdysi byla novinařina o objektivitě, o tom, že dáváte prostor oběma stranám konfliktu, profesní ctí bylo hledat pravdu a to i proti všem. Dnes je všechno úplně jinak - vydávají se takové články, které pasují do nějakého obrazu. Rozhovory se vedou jen s těmi, kteří ten obraz potvrzují. A když už se uvolí nějaký novinář dát prostor někomu, kdo nezapadá do schémat naší mediální elity, tak to není kvůli tomu, aby se něco dozvěděl, ale proto, aby osobu zdrtil, zesměšnil, ponížil. O atmosféře v akademickém prostředí ani nemluvě - tam už s odlišným názorem ani nechoďte...
Ale naše prodavačka to má na háku. Ona nepotřebuje média ani akademiky. Naštěstí dokáže svět vidět přímo, nepotřebuje, aby jí ho někdo vysvětloval. Ona je pravdě opravdu blíže, než leckterý myslitel. Vidíme to každý den. Akademici a novináři s politiky skuhrají nad tupostí našich občanů, kteří na ně kašlou a dělají si názory sami. Občané jasně vidí nebezpečí, která se na nás valí a fakt je jim jedno, že se tady pár elitářů kámoší a potřebují si svá spojenectví udržet i za cenu hlásání totálních blbostí - třebaže islám je mírumilovné náboženství.
Někteří to už nedávají - třeba Pavel Šafr, který se uraženě rozhodl opustit veřejný prostor, aby se pak slavnostně vrátil. Martin Veselovský se zase rozhodl totálně rozdrtit Martina Konvičku a bylo to tak očividné, že jeho pověst objektivního novináře byla rozmetána v prach - ovšem měl k tomu nakročeno už nějakou dobu. Sama jsem byla svědkem pro mě nepochopitelných novinářských přešlapů, kdy jsem byla přímým akterém několika událostí, o kterých novináři referovali, ale NIKDY jsem jako účastník dění nedostala prostor k vyjádření. Už mě to nepřekvapuje.
A už se tím ani netrápím. Protože pravda se nedá překroutit, vyplave jako olej na vodu. Někdy to trvá déle, ale vždy to vyjde najevo. A lidi se nedají tahat za nos moc dlouho. Oni nejsou tak hloupí, aby se donekonečna nechali za ten nos tahat. Prostě ty hlouposti přestanou poslouchat. Jestli si někdo myslí, že když má noviny nebo když ovládá nějaké zpravodajství, že si tím lidi dostane tam, kam chce, tak se plete. Už to nejde... A to je dobře:-)
