Přirozené věci a to, jak je vnímáme, se nám rozostřují. Přijaly jsme výklady, které nejsou přirozené a týká se to všeho - nejen života a smrti. Jaký smysl mají debaty o potratech? Když zabijeme plod, který by se mohl vyvíjet až k plnohodnotnému životu, je to prostě vražda. Neznamená to ale, že včasné potraty by se měly zakázat. Tady je třeba zvažovat všechna rizika a situaci ženy. Nakonec morální kocovinou bude trpět ona, ale je to její právo. Ona rozhoduje o tom, jestli se plod v jejím těle vyvine a do určité míry má právo rozhodovat o svém těle. Ale ospravedlňovat potrat v devátém měsíci a umožnit ženě legálně vraždit? To už je opravdu přes čáru...
Stejně tak, jako je přes čáru označovat vraždou přirozené smrti starých a oslabených lidí, kteří podlehli následkům nemoci. Když staří a oslabení podlehnou infekci, kterou mohou získat kdekoliv, není to nic nepřirozeného. Smrt k životu patří a najednou se na ni dívat jako na něco, co je nepřípustné i za cenu dalších obrovských obětí.
Proč lidé neumí rozlišovat? Proč se najednou bijou v prsa a okázale demonstrují svou morální nadřazenost, protože oni přece nenechají lidi umírat. Ale někdy to umělé prodlužování života je dost bolestné a nelidské. A na to se zapomíná.