Blanický manifest je tím, čím je. Petice, která má politikům ukázat, kolik lidí je znepokojeno ukrajováním svobod. Nic víc, nic míň. Podle některých je to málo či mělo vše být uděláno nějak jinak, s jinými lidmi, v jiné režii. Tihle brblalové ale zcela míří mimo cíl.
Daniel Landa pojal svou nespokojenost jako občan a umělec. Udělal víc než mnozí jiní. Vystoupil a řekl svůj postoj. Založil petici, kterou mohou lidé podepisovat a zajistil této petici dostatečné zviditelnění. Několikrát deklaroval, že do politiky jít nechce a je to tak správně. Udělal to tak, jak to umí – s ohni, s motorkáři, s vlajkami. Oslovuje ty lidi, které umí oslovit. Nemám s tím žádný problém a hodlám onu petici podepsat, protože to je to nejmenší, co můžeme udělat. Dát najevo, co si myslíme.
Mají takové akce smysl? Určitě ano a nechápu ty, kteří Landovu akci zpochybňují nebo naopak do ní vkládají příliš velké naděje. Podpis, který vyjadřuje nesouhlas s omezováním svobody znamená přesně to, co má znamenat. Navíc Blanický manifest – podle jeho autorů – nemá žádné skryté politické ambice.
Mnozí ale mají pocit, že je to málo. Není. Neuvědomují si sílu veřejného mínění, která může i bez přímého politického vlivu posouvat dění. Bez občanských aktivit, bez formování jejich hlasu, by politici nikdy nenašli sílu třeba na změny v radě České televize. Všechno to kritizování, psaní, komentování se projevilo. Copak to nevidíte? Pro změny v politice nepotřebujeme každý rok zakládat novou politickou stranu. Bylo by fajn, kdyby v parlamentu bylo více stran s opozičnějším postojem, ale je třeba pracovat s tím, co máme a co můžeme.
Važme si každého drobného posunu směrem k normálnosti, každého jednoho poslance, který má rozumné názory, ať už je v jakékoliv straně. Halasné nálepkování, které tu odsuzuje jednoho, tu druhého, za nějaké blbosti nebo za členství ve „špatné“ straně, je k ničemu. „Vlastenecká“ scéna má příliš velké nároky a je nevšímavá k tisícům malých zlepšení, které se mohou časem z drobných pramínků stát řekou silných změn.
Každý den to vidím – aroganci, zaslepenost, nekritičnost a totální povýšenost. S takovou se vážení nikam nedostaneme, leda tak do čertovy prdele.:-) Jestliže voláme po svobodě a v diskusi jsme přesto schopni smrtelně urazit každého, kdo nesdílí na sto procent náš názor, nechápeme svobodu jako takovou úplně stejně, jako námi kritizovaní aktivisté a sluníčkáři. Korona krize to odhalila velmi nemilosrdně.
Věci se kazily příliš dlouho, lidé mají vymyté mozky na ultimo, takže počítejme s tím, že se věci budou vracet k normálu pomalu. Hodně pomalu. Odsuzovat pomalé změny jako nedostatečné, je hloupé. Funguje to na principu sněhové koule, z malých změn se stávají velké, až se rozjetá koule nedá už nikým a ničím zastavit. Když ji budete brzdit hned na začátku, protože se vám nelíbí její tvar nebo ten, kdo ji začne koulet, nikdy se z ní velká koule nestane. Čím víc takových koulí začneme tvořit, tím dřív se z nich stane lavina! Každá drobnost, která má potenciál narušovat systém, si zaslouží podporu. Čím dříve si to uvědomíme, tím lépe pro nás.
