Obávám se, že nemám dobrou zprávu. Opravdu zmizely mnohé neuchopitelné životní principy, důležitost zásadních hodnot je zpochybňována a svět se stává chaotickým místem bez pravidel. Zákony totiž nikdy nemohou nahradit morálku a principy, které lidé dobrovolně a jaksi automaticky a podvědomě vyznávají.
Úcta k práci
Práce není jen zdroj vydělávání peněz. Práce znamená, že půda je obdělávaná a my díky tomu máme co jíst. Práce znamená, že máme kde bydlet, že máme teplo, vodu a čím se šatit. Každý, kdo něco umí a prospívá tím společnosti, si zaslouží úctu a respekt. Vždy to tak bylo. Díky tomu se nikdo nestyděl za to, že pracuje rukama a že se u toho ušpiní. Ale nejen práce rukama, i práce hlavou, pokud prospívá společnosti, je důležitá. Pokud je za vědeckým zkoumáním poctivá práce s daty a s úctou k pravdě, zasluhuje si náležité ocenění. Lidé to vždy věděli a ctili.
Jak si dnes stojíme? Nevalně. Nemohu vymazat z hlavy jakési video ze zbytečné studentské demonstrace, kde zpovykaný studentík vykřikuje do světa, že on s lopatou pracovat nebude, že on takový ubožák nebude. Marasmus dnešního světa tu máte ve vše vypovídající zkratce. Neúcta k práci a neúcta k lidem, kteří pracují fyzicky, povede k jedinému. Ke zhroucení rovnováhy a tím ke konfliktům a k nefunkčnosti. Už dnes vidíme, jak se mění měřítka hodnoty práce. Nahoru jdou patolízalové, kteří toho umí jen málo. Dobře se mají i ti, kteří se nalepili na správné ideologické směry a produkují jen zbytečnou práci, která nikomu k ničemu není a slouží jen k prohlubování rozvratu.
V mnohém je to horší jak v minulém režimu. Komunisté nadělali spoustu zla a režim svobodný nebyl. Komunisté ale kupodivu práci jakýmsi zvráceným způsobem ctili. Skuteční hlupáci a neschopní patolízalové neměli tolik šancí jako mají dnes. I ten prorežimní zpěvák musel mít hlas a musel s ním umět zacházet.
Vzpomínáte na to, koho komunisté podporovali? Nebylo tak lehké stát se komunistou. Vybírali si lidi schopné a chytré. Na vysoké škole dostali nabídku na vstup ke komunistům jen vybraní lidé. Já jsem ji odmítla. Jiní po tom z kariérních důvodů sami toužili, ale pokud neměli studijní výsledky, neměli šanci. Dnes žádná taková kritéria neplatí. Nemusíte umět nic, nemusíte se o nic usilovat. Stačí jen naskočit na vlnu a pochlebovat správným lidem. To je zlé…
Úcta k přirozenosti
Přirozené dění v přírodě je něco jako zákon pravdy. Lidé vždy respektovali přírodní principy. Měli úctu k tomu, co bylo vytvořeno Bohem nebo čímkoliv, co nás přesahuje. Záleží na tom, co vyznáváte. Slunce svítí, dítě se rodí, stromy rostou, řeky tečou. A vše je propojené tak, aby poskytovalo živým bytostem podmínky k životu. Je to dané a jediné, co s tím můžeme dělat, je to zkoumat a snažit se všechny souvislosti života na zemi pochopit. Nejsme tady pro to, abychom zpochybňovali přírodní řád. Už jsme dostali několik varování a intenzita alarmů sílí.
Arogance člověka začíná být až nesnesitelná. Ignorace přirozenosti začíná být podezřelá i těm, kteří se nad společenským děním nijak nezamýšlejí a chtějí si žít jen v klidu svůj život. I ti, kteří se o politiku programově nezajímají, najednou zjišťují, že jejich klid je narušen. Najednou se dostávají do konfliktu se systémem, který začíná útočit na přirozený řád věcí. Lidem je kradeno rodičovské právo, jsou nuceni uctívat různé nenormálnosti, je jim bráno právo k vlastnímu tělu.
Festival zvrácenosti vrcholí v absurditách, které se jen těžko dají pochopit. Jak si může člověk vybrat pohlaví? To je biologicky dané a neudělá s tím nikdo nic. Protivit se této danosti je jako chtít tlačit vodu do kopce. Přesto se to děje. Pitomé celebrity se pyšní tím, jak si jejich děti budou moci vybrat, jestli budou mít mužské nebo ženské tělo. A nikdo takovým rodičům neordinuje psychiatrickou léčbu. Naopak. Otevírají si tím dveře do médií, k zakázkám a k pochybnému adorování novodobými ideology.
Ale narušování přirozených daností se projevuje i jinde. Všimli jste si, jak se plíživě oslabuje prospěšnost přirozeného porodu a kojení? Maminky, které chtějí rodit přirozeně a dopřát dítěti klidný příchod na svět jsou zesměšňovány a často i vláčeny médii jako nějaké vražedkyně. Vedle toho je propagace sexuálních úchylek jen neškodnou zábavou. Podpora pochodů hrdosti je jen marginální záležitostí, proti které už dnes ani nemá smysl bojovat nebo protestovat. Dějí se horší věci.
Není vám například podezřelé, jak „ochránci“ přírody mlčí k zaplavování světa zbytečnými ochrannými prostředky? Že mlčí k propagaci nebezpečných elektroaut a k bezhlavému prosazování alternativních zdrojů energie? Všechno to jsou jen povrchní a pokrytecké aktivity, které ve skutečnosti přírodu ničí. Kdesi se v tom ztratila jednoduchá pravda, která umí vyhodnotit klady a zápory.
Systematické „odosobňování“ člověka, přetínání přirozených vazeb a klamání lidí, kteří se nutí nevěřit vlastnímu tělu, je skutečnou zkázou a vlastně i jednou z příčin všeho zla. Z člověka, který nevěří sám sobě a svému tělu, lehce uděláte fanatika. Z člověka, který nectí poctivou práci, zase lehce uděláte člověka, který nepozná pravdu ani kdyby kolem něj kroužila 24 hodin denně.
Přesně to se dnes děje. Neukotvení lidé, ztracení v chaosu, podléhají fanatismu a sami se fanatiky stávají. Protože jejich fanatismus jim dává aspoň nějakou jistotu. Nejde se před nimi nikde ukrýt. Proto se tolik lidí chce nějak vrátit zpátky. Do starého bezpečného světa.
I já po takovém starém světě toužím. Po světě, kdy práce byla hodnotou a nikdo se za ni nestyděl. Kdy pravda nebyla přehlíženou chudinkou, protože dobrá práce je vždy pravdivá. Kdy ženy byly ženami a nestyděly se za to. Chodily krásně oblečené a nechaly se dobývat muži. Ctily si samy sebe a nedokazovaly si svou hodnotu tím, že se dávaly každému. Kdy ženy přijímaly svou roli matky a milovaly své děti. Kdy muži je chránili a nestyděli se za svou fyzickou sílu. Kdy muži dávali ženám jistotu a přijímali svou zodpovědnost. Kdy rozum a inteligence dávaly člověku jistotu uplatnění a nedělaly z něho lovnou zvěř fanatických aktivistů. Kdy příroda a přírodní zákony nebyly zpochybňovány autistickými děcky. Kdy se nedělaly modly z lidí, kteří se chlubí svými nedostatky a neschopnostmi. Kdy se vše nevyměňovalo jen za peníze a ceněna byla čest, morálka a charakter.
Vrátí se takový svět ještě někdy? Otázka, která mi vrtá hlavou. Nic ale nebrání každému jednotlivci trvat si na takovém světě aspoň sám v sobě, ve svém okolí. Staré hodnoty nás přetrvají a jsou stále platné. I kdyby se fanatici celého světa stavěli na hlavu. Teď je jejich poselství přehlušeno halasem fanatických bezmozků, ale nebude to navždy. Že to skončí, je stejná jistota, jako že život končí smrtí.
