Amerika byl můj sen. Ještě za komunistů jsem k ní vzhlížela a toužila jsem USA navštívit. Byl to pro mě etalon svobody, sen. Hudba, umění, knížky, podnikání...
Postupně se ale můj idealizovaný obrázek začal trochu měnit. První šok pro mě byl kolega z Ameriky, který nastoupil do olomouckého nakladatelství Votobia. Nechápala jsem - jaktože je raději u nás, než v Americe? Popisoval nám, jak se ta svoboda v Americe pomalu okřesává a jak se věci pomalu mění a jak je u nás v devadesátých letech parádně! Líp, jak v Americe!
A začalo toho přibývat - pruderie, genderismus, pozitivní diskriminace, očkování, farmabyznys - všechno špatně. Naposledy mě dorazil historkou z amerického studia Martin Konvička (je v knize, kterou vydávají Naštvané matky).
A když začali k USA hystericky u nás vzhlížet všichni ti, kteří mají problémy s pochopením slova demokracie, bylo dokonáno. Nedostane mě tam nikdo ani za peníze. Ať si ten New York strčí za klobouk. :-)
Ale objevil se Donald Trump. Moc jsem mu zpočátku nevěřila - ne mu osobně, ale tomu, že by mohl vyhrát. Myslela jsem si, že už mají Američané vymyté mozky definitivně a že drobné nátlaky a manipulace týmu Hillary jeho aktivitu přerazí. Ale nestalo se!
Silná vize, která jde ze srdce, je prostě neporazitelná. Musí se k ní ale přidat profesionalita a silné nasazení. To nám zatím doma chybí. Ale po depresivních senátních a krajských volbách to je naděje. Hloupá média a špinavé peníze nedokáží zastavit silnou vizi. Tu ale musí nést šikovní a pracovití lidé. Tak doufejme, že se u nás taky zadaří. Voliči by volili, ale zatím není koho:-)
