Moje cesta započala, když zdravotní systém nedokázal pomoci mé dceři, která byla sice málo, ale za to pořád nemocná. Zvýšené teploty, migrény, atopické ekzémy, záněty močových cest, extrémně bolestivá menstruace. Lítaly jsme od čerta k ďáblovi a nic nepomáhalo. První úlevu přinesl až čínský speciální čaj a to byl začátek mé cesty zkoumání alternativních metod péče o zdraví.
Dnes jsem mnohem dál v mém chápání toho, jak funguje lidské tělo. Je úsměvné, když někdo bagatelizuje třeba úlohu psychiky a stravy nebo se vysmívá účinkům bylin. Dělají to lidé, kteří nejsou připraveni vzít zodpovědnost za své zdraví do vlastních rukou. Mohlo by nám to být jedno - respektuju každého člověka a jeho způsoby života. Nikomu nic nenutím, každý má svou cestu a své důvody.
Problém tedy nastává, když ale stejný respekt nepřichází od druhé strany. Ignorace faktů, neochota přijmout racionální argumenty, nemožnost diskuse - to je standardní reakce na v dobré víře předkládané argumenty. Snažím se své zkušenosti totiž posunout dál, být inspirací pro ty, kteří třeba nemají tolik času a informací a přesto by chtěli změnit přístup ke svému zdraví.
Ale dobře - i to by se dalo zvládnout. Horší je, že lidé, kteří nechápou jiné přístupy ke zdraví, jsou motorem institucionálních změn. Často až fanaticky vyžadují, aby se zakazovalo, trestalo, vylučovalo ze společnosti. Jejich způsoby jsou charakteristické urážkami a vulgárním zesměšňováním. Proto nelze v osvětové činnosti ustat. Vykašlat se na všechno a věnovat se jen sobě, své rodině, svým zálibám a práci. Protože když s tím přestaneme, pohltí nás to. A za citlivé a efektivní přístupy ke zdraví budeme kriminalizováni.
Nejsou to žádné konspirační teorie. Důkazy o potlačování moderních vědeckých výzkumů, které potvrzují mnohé alternativní metody jako velmi efektivní, najdeme na každém kroku. Existuje mnoho a mnoho studií, které potvrzují naprosto účinné metody při prevenci infarktů a oběhových nemocí. Existují stovky studií, které ukazují na hlavní viníky cukrovky. Jenže ty prověřené věci se nehodí do krámu potravinářskému průmyslu, tak leží ladem. Lékaři, kteří se skutečně zajímají o zdraví, ty studie znají a podle toho přistupují ke svým pacientům. Ale nemohou se tím nikde chlubit, protože by měli problémy.
Je prokázáno množstvím velmi kvalifikovaných studií, že obecná doporučení ke stravě jsou špatná - původcem obezity a chronických nemocí je sacharidová a nízkotučná strava. Přesto i dnes "odbornice" na výživu je schopná v pořadu České televize tvrdit, že cukr a sacharidy jsou fajn a naše tělo se bez nich neobejde. A každý, kdo v tom pořadu mluvil o opaku, byl označen za šarlatána. Množstvím studií je dále prokázáno, že statiny (léky na snižování cholesterolu) jsou neúčinné v prevenci srdečních nemocí, ale jsou velmi účinné ve svých vedlejších a nežádoucích účincích (rozpad svalů, vznik alzheimera, ztráta libida, zácpa). Přesto jsou stále předepisovány a zvláště senioři jsou jejich užíváním ohroženi.
Ve věcech zdraví velmi negativně působí závislost lékařského vzdělávání na příspěvcích farmaceutického a potravinářského průmyslu. Ti ovlivňují tok informací přes své inzerování v médiích, ovlivňují i vzdělávání lékařů. Ignorovat tento fakt a stále se držet doporučení mainstreamu, je cesta do pekel chronických nemocí a nepříjemných smrtí. Tento systém nemá rád zdravé lidi a už vůbec nemá rád zdravé lidi, kteří se umí o své poznatky podělit. Koronakrize to ukazuje v plné nahotě. Můžeme jen spekulovat, jaké následky to pro nás bude mít.
Mýtus, že nemoci přicházejí nezávisle na našem konání a na našem přístupu k sobě, je dávno překonán a doložen fakty. Přesto se tohoto mýtu mnoho lidí stále drží, protože je zbavuje zodpovědnosti samých k sobě. Je to jejich volba, ale neměla by tato jejich volba vést k tomu, že budou svým konáním podporovat kriminalizaci a zákazy jiných přístupů. Jestliže tak činí lidé, kteří jsou netolerantní a svoboda pro ně není hodnotou, dá se to pochopit. Ale pokud tak činí lidi, kteří se záchranou svobody zaštiťují, je to na pováženou. Ale i tak si z toho můžeme vzít něco dobrého. Dnes vidíme, kdo má dostatek nadhledu, kdo je skutečně schopen respektu k druhým, kdo skutečně chápe smysl svobody. Jestli to bude znamenat formování opozice na jiných základech, teprve ukáže čas.