Klára Samková svým projevem na semináři "Máme se bát islámu" rozčeřila stojaté vody informování o islámu. Pojmenovala věci ostře a jasně. Nebylo to asi úplně diplomatické, ale jistě to debatu o islámu posunulo na vyšší level.
V poslední době se rojí opravdu reálné důkazy o tom, že integrace menšin nefunguje. Ne že by to chytří lidé nevěděli od začátku, ale dnes už to nemohou popírat ani ti hloupí. Jsou k dispozici čísla, data, krachující projekty...
Na demonstraci proti kradení dětí v Norsku zaznělo několik návrhů, jak dál. Na můj vkus to ale byly zoufale slabé návrhy řešení. Nějaké apely, opatrné smlouvy, dopisy... Měla jsem chuť křičet: „To je málo! To nepomůže!“
Jak se to mohlo stát? Zase se ruší výstavy a lidé se vyhazujou z práce za názor. Zase nás sledují a fízlují a provokují novodobí agenti, kteří se nás snaží přistihnout při špatném názoru. Zase je u moci komando inkvizitorů. Zlo umí převlékat kabáty a nikdy se nevrací ve stejné podobě. Umí tak i slušné lidi šálit a mámit. Kdyby se noví inkvizitoři dali poznat podle jejich minulé rétoriky, bylo by vše jednoduché. Jenže zlo se mění a vyvíjí. Satan nechodí v rudém plášti, aby ho každý poznal:-)
Je jich všude plno - ohánějí se svou tolerantností, okázale dávají najevo svou soucitnou duši a uzurpují si právo na jediný správný názor. V tom něco nehraje - jak může být tolerantní ten, kdo tvrdě potlačuje jiné názory?
K čemu je nám taková vláda? Neumí ochránit ani naši zem (blekotání ohledně migrantské krize) ani naše občany (krádež českých občanů v Norsku). Lidé, copak to nevidíte? Jak je možné, že by stále někdo tuto vládu volil?
Vidíme ty obrázky nadšených cestovatelů za štěstím. Mnozí je vítají, snaží se jim pomáhat. Já je také lituju. Málokdo se může ubránit lítosti, když vidí celé rodiny s pár zavazadly mašírovat přes celé kontinenty.
Thomas Jefferson řekl: "Člověk, který se nikdy nepodívá do novin, je lépe informován než ten, kdo je čte. Protože ten, kdo nic neví, je pravdě blíže než ten, jehož mysl je naplněna lží a omyly." Platí to i dnes?
Ptá se mě na to spousta lidí. Co můžeme udělat, aby se neutěšená politická situace změnila? Máme psát dopisy politikům, chodit na demonstrace nebo co vlastně máme dělat? Tak, aby to mělo smysl? Přece nemůžeme jen sedět a čekat.
Kampaň Lucie Bittalové Měsíc raka rozhodně vyvolává emoce. Otázka je jaké. U mě to vyvolalo znechucení, smutek, lítost. Lucie svou nemoc uchopila úplně za špatný konec. Je mi té děvenky líto. Nikdo se nemá takto trápit...
*Vyplněním osobních údajů souhlasíte s jejich zpracováním. Údaje budou sloužit pouze k rozesílání newsletterů a nebudou poskytovány třetí straně. Svůj souhlas můžete vždy bezplatně odvolat.