Rakovina je nejvíc podporovaná nemoc – samozřejmě ohledně výzkumu. Investuje se do zkoumání všeho možného okolo rakoviny asi nejvíc. Měla by to být nejprobádanější nemoc. Kdesi jsem ale viděla graf, který odhaloval zajímavou souvislost – množství peněz investovaných do výzkumu rakoviny nemá vliv na její četnost. Stejně jako nemá vliv to, že stále méně lidí kouří, ale rakoviny plic stále přibývá.
Celé to na mě působí velmi podivně. Jako by ten výzkum míjel pravé příčiny vzniku rakoviny. Možná je celá koncepce výzkumu zaměřena nesprávným směrem. Protože je evidentní, že se vědci a lékaři potácí ve slepých uličkách. Možná jsou příčiny rakoviny i jinde než v kouření a v nezdravém životním stylu. Možná prevence rakoviny netkví jen a pouze v pravidelných prohlídkách, které případnou rakovinu může odhalit v časném stádiu. To není prevence, to je jen včasná diagnostika – na vznik nemoci taková prohlídka přece nemá žádný omezující vliv.
To jsou všechno otázky, které je relevantní pokládat. Nemám ale pocit, že by medicínská obec takové otázky kladla. Pokud uvidíme lékaře nebo vědce, který má pochybnosti o zvolených cestách a přístupu k nahlížení na rakovinu, většinou brzy dostane bludný balvan nebo se potácí prakticky v režimu utajení někde na okraji vědy a zdravotnického systému.
Když se podíváme na poslední graf, můžeme z křivky mnohé odvodit jen použitím rozumu. Vidíme mírný nárůst, který se v covidových letech zastavil a vidíme mírný pokles. Je to logické, lidé nemohli chodit k lékařům a bylo tak diagnostikováno méně případů. Po covidu ale křivka začala strmě růst. Každého napadne, co se mohlo asi stát? Narostl počet lékařů a pracovišť, které provádějí diagnostiku? Asi těžko, protože neustále slyšíme o problémech, stávkách, výpovědích. V tom to asi nebude.
Tak už zbývají jen dvě možnosti. Buď jsou lidé po covidu víc vystrašení a chodí častěji k lékaři, více se pozorují, mají větší strach, a i celková společenská situace nahrává obavám a větším celospolečenským negativním obavám. Nebo se stalo něco, co skokově mohlo zdravotní stav lidí zhoršit. Tady připadá do úvahy jediná věc, která zvnějšku zatížila imunitní systém lidí v určitém období. Očkování mRNA vakcínami.
Skutečná věda by se začala těmito souvislostmi zabývat. Skutečná věda by prozkoumávala VŠECHNY souvislosti a hledala by cesty, které by vedly k pochopení VŠECH principů a příčin vzniku rakoviny. Protože byť se neustále mnozí ohání moderní vědou jako náboženským dogmatem, ve skutečnosti jsme se ohledně zkoumání rakoviny neposunuli nikam, což dokládají všechna dostupná čísla a statistiky.
Jsme tedy svědky neustálého házení cihel do studny a údivu nad tím, že cihla neplave na hladině. A tak tam hodíme další a další a smutně pozorujeme, jak cihla padá ke dnu a oproti našim předpokladům stále neplave a neplave. My dnes vyhledáváme rakovinu a léčíme ji ne vždy spolehlivými způsoby, místo toho, abychom zkoumali příčiny VZNIKU nemoci. Snažíme se nádory zabíjet agresivní chemií a nezabýváme se tím, že mnozí takovou léčbu nemají šanci přežít. Ohledně skutečné prevence se nedělá NIC.
Kdo má mozek v hlavě a není omezen finanční zainteresovaností na výzkumu nebo léčbě, musí to vidět. Je nutné hledat cesty, které z různých důvodů věda opomíjí. Cesty posilování imunity, práce s emocemi, vliv chemie v lécích, vakcínách a potravinách.
Místo toho uvidíme, jak si nad grafem se strmou křivkou zase odpovědní sednou a dohodnou se, že se bude dělat více diagnostiky, podpoří se výzkum (který zatím na počet onemocnění neměl žádný vliv) a do lidí se zase „napere“ více chemie. Vliv mRNA vakcín nikdo zkoumat nebude, protože to by naštvalo mocné farmaceutické firmy.
Jak jinak si to setrvávání ve slepých uličkách vysvětlit?
