Je až s podivem, že v mediálních diskusích se stále jejich účastníci vyhýbají zmiňovat islám jako zdroj světového napětí. Jako by v Izraeli šlo o nějaký regionální konflikt s jasnými příčinami územními. Samotní Palestinci a jejich podporovatelé se snaží nasměrovat pozornost lidí k útlaku palestinského lidu a zamlžit tak vliv islámu na světové dění.
Islám je zlo. A je to zlo, které se nemění a je stále přítomno. Ignorovat to znamená, že se problémy nikdy nevyřeší. Protože pokud si příčiny problémů nepojmenujete v jejich nahotě, nikdy nemáte šanci ty problémy vyřešit. Islámu nikdy nešlo o nic jiného než o ovládnutí světa a celá ideologie je nastavena tak, aby muslimové neměli problém umírat za věc a vraždit pro věc. Fungování islámských komunit je nastaveno tak, aby stejně jako v sektě byl problém se vyvázat a osvobodit. Je naivní pokládat islám za mírumilovné náboženství, které může fungovat vedle křesťanství, židovství či buddhismu. NIKDE takové soužití nefunguje. Fanatický muslim je pro společnost velkým nebezpečím a každá společnost, která umožní a podporuje šíření islámu, si podepisuje ortel smrti. Rovnice je jednoduchá – čím více muslimů, čím více mešit, tím více zla a terorismu.
Každý, kdo má mozek v hlavě, to ví. Věděli jsme to dávno před tím, než se naše mediální elity začaly pozastavovat nad antisemitismem v ulicích západních měst. Varovali jsme před tolerancí k islámu jako takovému. Varovali jsme před jeho lakováním na růžovo. Odměnou nám byla cenzura, ponižování v médiích a nálepky jako rasista, xenofob, agresivní extremista. Dnes se ti stejní lidé, kteří na mě ukazovali prstem a odplivávali si přede mnou za mé antiislámské postoje, diví. Diví se, že se naplňuje vše, před čím jsme varovali.
Naivní aktivisté, kteří se rozněžňovali nad islámskou nelegální migrací a sami pomáhali islámské hordy dovážet do Evropy, najednou neví kudy kam. Němečtí občané se bojí vycházet po setmění do ulic, ale před pár lety jim bylo zatěžko volit AfD, která před neblahými konci varovala jako jediná v Německu. Tommy Robinson, který s islámem a s jeho neblahými důsledky bojoval dávno, se dočkal jen drsné cenzury a vězení. To, co dnes mnohé „morální autority“ začínají opatrně vidět a mírně na to upozorňovat, on viděl už dávno a burcoval na poplach v době, kdy se islamizace Británie možná dala aspoň zbrzdit. Dnes už to jsou vlastně prohrané boje. Francie, Británie, Švédsko, Německo… Země, které už mají jen málo šancí. Jejich páté kolony v podobě politicky korektních idiotů, brání a budou bránit záchraně zemí před plíživou a nezvratnou islamizací.
Ani dnes a ani u nás není mnoho lidí, kteří by se nebáli otevřeně mluvit o islámu a o jeho hrozbách. Je ale nutné o tom mluvit. Zatlačit islám zpátky do zemí, kde má původ a bránit se jeho vlivu u nás doma a aktivně bránit islámské migraci je první krok. Druhým krokem je nastavit si korektní vztahy s islámskými zeměmi a neustupovat jejich vydírání ropou. Z toho logicky vyplývá, že je nutné obnovit obchodní spolupráci s Ruskem. Fungovala korektně a spolehlivě.
Přestat islámské fanatiky využívat k mocenským bojům by byl další nutný krok, to ale není na nás. A jednoznačně přestat podporovat islám jako milé arabské náboženství, o kterém se učí děti ve školách a pěstují se v nich romantické představy. Pokud se toto neudělá, nemůžeme se pak divit, že nám bují antisemitismus, terorismus a násilí v ulicích.