Po letošních komunálních volbách rezonuje po sociálních sítích velké zklamání a frustrace. Mnozí z výsledku obviňují nesprávné viníky. Slyšíme výkřiky - "už nikdy nepůjdu volit, volby nejsou k ničemu, protože nenesou změnu, někdo to zfalšoval", ap. Autoři těchto bolestínských vzdechů prostě jen nepochopili, jak volby fungují, k čemu slouží a už vůbec nepochopili, jaké je rozložení sil ve společnosti. Jedna povedená demonstrace fakt neznamená, že se něco reálně změní. Chvíli se politici báli (co když demonstrace změní volební rozložení sil?) a teď po volbách mohou být v klidu. Koryta si udrželi a mohou zase v klidu pokračovat ve své zkásonosné nečinnosti. Spadl jim kámen ze srdce až nepřeslechnutelně.
Kdo nebo co je tedy viníkem?
Jak chcete očekávat od poslušných občanů, že poznají "neposlušného" politika a dají mu hlas? Lidé ve většině přijímají pozici otroka, který poslušně platí daně, nerozporuje vládní nařízení a byť nechápe jejich smysl, podrobuje se jim. Mentalita poslušného občana v nás některých (ve většině) pořád je. Vždyť celou dobu, kdy se měly povinně nosit roušky, jsem v krámech byla bez roušky sama! nNznám okolo sebe moc lidí, kteří stejně jako já, neabsolvovali ani jeden test na covid. Myslíte, že se to po jedné demonstraci změnilo? Že lidé zázrakem procitli, shodili okovy a z poslušných - teď vlastně jen naštvaných - se rázem stali protisystémoví rebelové? Zatím jsou jen naštvaní...
Nemůžeme očekávat, že v nastaveném systému, který funguje spolehlivě jako továrna na otroky s vymytými mozky, se podaří udělat revoluci za pár měsíců. Neznamená to ale, že ti, co už jsou probuzení, mají ostentativně odmítat zapojení do změny systému. Neudělají-li to, budou-li se distancovat, k čemu jim to probuzení je? Systém bez kritiků a podrývačů je spolkne stejně jako toho vysmívaného otroka.
Už v roce 2017 jsem v Kavárně Liberál na setkání nezúčastněných mluvila o tom, jak kritici systému neumí svůj postoj přetavit do efektivního politického chování. Od té doby se NIC nezměnilo. Lidé stále věří nesmyslům a sdílí zkazky o falšování voleb. To si vymysleli ti, kteří neunesli svou porážku a vyhovuje to také politikům u moci, protože mýty o falšování voleb nechávají doma voliče, kteří by jinak volili proti nim. Lidé stále podléhají falešným autoritám, které je neomylně vedou k oslabování jakékoliv nadějné opozice. Lidé stále podléhají falešným nadějím, které vychází z uzavřených sociálních bublin.
Nebezpečné je i nekonečné hledání spasitelů. Jakmile se objeví někdo, komu se něco málo povede, okamžitě se zdvihne vlna absurdního děkování, vyjadřování bezmezné důvěry, hraničící až s hysterickým obdivem. To vše zaslepuje a je nebezpečné. Když si čtu komentáře pod příspěvky pana Vrabela, Rajchla nebo Jany Zwyrtek Hamplové, výstražná siréna mi houká v hlavě skoro nepřetržitě. Výše jmenovaní nepotřebují nekritický obdiv, nepotřebují ovce, které jim na vše kývnou. Potřebují podporovatele, kteří jim budou dávat zpětnou vazbu podle hesla důvěřuj, ale prověřuj. Zaslepení obdivovatelé jim k ničemu nejsou. Stačí se podívat na SPD, tam si pěstují obdivovatele, kteří nekritizují, kteří nekontrolují, mohou jen tleskat a bez diskuse podporovat. Je to cesta, která má své limity, které SPD nemůže překročit.
V neposlední řadě hlasitá kohorta oddaných a nekritických obdivovatelů vytváří okolo svých idolů neprostupnou zeď, která k nim nepustí nové příznivce. To je nebezpečné a málokdo něco takového ustojí. Slepý obdivovatel má škodlivý potenciál a ubírá prostor pro rozvoj. Proto doufám, že výše jmenovaní snad budou mít dost síly k tomu, aby obdivné podpoře nepodlehli. Zničilo by je to a zničilo by to i jejich projekty.
Jak z toho ven?
Cesta k probuzení většiny společnosti není jednoduchá. Mainstreamová média, systém vzdělávání, placení aktivisté a nadřazení a arogantní politici vytváří prostředí, z kterého se nejde jen tak lehce vymanit. Česká republika a její obyvatelé navíc nikdy neprojevovali nějaké přehnané rebelství a hrdinství. Nemáme to v krvi. Nemůžeme ale nedělat NIC a čekat na nějaké zhmotnění dobra a v sestup nějaké vyšší síly, která provede změnu za nás. Musíme systematicky pracovat na probouzení jednoho jednotlivce za druhým. Musíme využít KAŽDÉ příležitosti, která se objeví, byť není ideální. Musíme podporovat KAŽDÉHO člověka, který dělá cokoliv, co narušuje otrocký sytém. Každé zrnko písku hozené do soukolí se počítá. Jestliže systém momentálně efektivně dře hnutí ANO, tak jen idiot proti tomu bude protestovat. Nikdy totiž nenastane IDEÁLNÍ příležitost, nelze čekat na IDEÁLNÍHO jediného vůdce, nelze odmítat lidi a příležitosti, kteří prokazatelně brzdí nástup totality, byť jen v jediné oblasti. Plivat na profesora Berana proto, že propaguje striktně dobrovolné a uměřeně indikované očkování proti covidu, je fakt sebevražedné. Máme jiné soupeře, proti těm je nutné napnout síly! Jsme v nevýhodné pozici, nejsme v situaci, kdy si můžeme vybírat a ofrňovat se nad těmi, kterým se prokazatelně daří někde něco narušovat.
A při tom všem, kdy využíváme slabosti systému do poslední možnosti, musíme pracovat sami na sobě. Budovat si co nejvíce nezávislé existence a na cestu ke svobodě zvát i ostatní. Nepohrdejme těmi, kteří pochybují a jsou připraveni klást si otázky. Nebuďme nadřazení těm, kteří ještě nepochopili, že otroctví nevede ke štěstí. Ukazujme druhým, jak je svobodný život mnohem více naplňující, než podřízená pozice lokaje, který se musí podrobovat falešným autoritám. Ukazujme, že rebelství je osvobozující. Žijme zdravě a bohatě. Tvořme sítě lidí, kteří spolupracují a podporují se. Pracujme pro ty, kteří s námi sdílí podobné postoje. Obklopujme se lidmi, kteří mají nadhled, pokoru a rozum.
A co politika?
Neodmítejme politická řešení. Zapojujme se. Demonstrujme, mluvme nahlas o politických řešeních, která mají smysl a vedou k prosperitě a svobodě. Podporujme ty, kteří prokázali, že mohou vykročit z bubliny věčně neúspěšných, kteří stále dokola opakují stejné politické chyby. Chce to novou krev a nové přístupy. Strana PRO to evidentně chytila za správný konec a existuje tam potenciál, který ji odlišuje od minulých politických pokusů. Jindřich Rajchl je dostatečně sebevědomý, nemá problém se obklopit chytrými lidmi a nenechá se vtahovat do malicherných půtek. Systém se ho bojí a to je dobře. Čeká nás všechny hodně práce a ne vždy budou úspěchy rychlé a viditelné. Musíme ale vytrvat. Doporučuju mít nohy na zemi, nedoufat v záchrance na bílých koních a nemalovat si vzdušné zámky. Hodit si do rovnováhy emoce a rozum a vyhrnout si rukávy. Pomůže nám všem nevěřit falešným prorokům a zlým pesimistům a velmi doporučuju vyhýbat se vlivu rozvracečů a pomlouvačů. Stačilo, k ničemu to nevede.
Komunální a senátní volby ukázaly, že podporovatelé ničemné vlády nikam nevysublimovali. Je jich stále dost. A nás musí být víc. Tož, do práce, přátelé!