Ve sněmovně se formuje silná opozice a Tomio Okamura ukázal, že umí být užitečný. Hlasy pro SPD měly a mají smysl. V jeho případě platí pravidlo, které si zapišme za uši. Důležité jsou výsledky, ne to, jak na vás, kdo působí. Může vám být SPD nesympatická tím, jak si uspořádává vnitřně své záležitosti, tím, jak nepodporuje nikoho, jen sebe. Může vám být SPD nesympatická tím, jak se vypořádává s vnitřními kritiky a jak Tomio Okamura nedovolí vyrůst nikomu, kdo by ho mohl přerůst. To všechno můžete vidět, a přesto je dobré pragmaticky SPD uznat hlavní zásluhu. Udržela se funkční, neroztříštěná a zůstala ve sněmovně. O tom se může její konkurenci na vlastenecké scéně jen zdát.
SPD drží svá témata konzistentně a kontinuálně a v malé míře dovede uznat i kritiku a posunout se. Díky minulým aktivitám poslanců Volného a Bojka se naučila více využívat své opoziční role a tvrdě ve sněmovně obstruuje. Navíc už nezní jen hlasem Okamury – velmi dobře se profiluje poslankyně Maříková a poslanec Bašta.
Stejně tak hnutí ANO se učí své opoziční roli a doufejme, že se příležitosti chopí s plnou silou svých vládních zkušeností. Osobně velmi dobře vnímám působení poslance Nachera, který v rámci možností působí nejméně ideologicky a fanaticky, tudíž rozumně.
Mimoparlamentní opozice se zmítá ve vnitřních sporech a povolební působení ukazuje, kdo je skutečným tahounem. Trikolora, která jako jediná si sáhla na státní příspěvek, měla a má šanci se rozvíjet a posilovat. Musela by ovšem uznat, že její volební výsledek byl totálním debaklem. Měla téma, měla peníze, měla přístup do médií. Nic z toho ale nezužitkovala a peníze za kampaň vyletěly oknem zcela bez užitku.
Nicméně po volbách si začal o pozornost říkat advokát Reichl, který neúnavně hájil právo a svobodu. Je jasným důkazem toho, že se nelze dokola vymlouvat na nezájem médií. Když to umíte, dostanete se i do mainstreamu. Trikolora měla šanci jeho práce využít, postavit za něj jako za lídrem a pokračovat v jeho nastoupené a úspěšné cestě. To delegáti sněmu neudělali a zvolili si tým, který vlastní neschopností prohrál volby. Signál k veřejnosti byl vyslán. Trikolora není stranou pragmatickou, která udělá cokoliv pro obranu svobody a práva. Je to partička kámošů, která se vzájemně poplácává po ramenou a nepřizná si své chyby. Zbytečně tak blokuje lidský a finanční potenciál, který bude bolestně chybět jinde. Výmluvy vedení, že jsme přece pracovali a zasloužíme si pokračovat, jsou trapné. Ovšem ještě trapnější jsou delegáti, kteří na takovou rétoriku přistupují. Vzpomínáte – děti se po špatné známce vymlouvají stejně: „Já jsem se ale učil!“
Volný blok se alespoň rozpadl a ve své minulé podobě zmizel ze scény. Což je jen dobře, protože na rozdíl od Trikolory nebude blokovat lidský a finanční potenciál. Přesto je důležité upozornit na to, že s řádově několikanásobně nižšími financemi a menší možností mediálního působení, udělal Volný blok srovnatelný výsledek s Trikolorou. Kdo se zajímá o politický marketing, má v působení Volného bloku zajímavý materiál ke srovnání.
V mimoparlamentní opozici vznikl rozpadem Volného bloku a vlastní marginalizací Trikolory zajímavý prostor. Díra na trhu je obrovská. Kdo ji zaplní? Pokud se spojí nejvíce viditelní lídři covidového odporu, mají šanci zformovat politický subjekt s reálnou šancí na úspěch. Pokud se ovšem poučí z chyb a KONEČNĚ se bude chovat pragmaticky – to znamená nebude zatížen egoismem svých lídrů.
Tlak veřejnosti v čele s nezávislými právníky, vědci a lékaři působí na média, která se začínají pomalu probouzet. Někteří novináři začínají konečně dělat svou práci. V mainstreamu je jednoznačným lídrem CNN Prima News, kterou covidové téma zachránilo před totálním nezájmem diváků. Sekunduje jí Echo24 a částečně i Reflex. Je potěšující, že příklon k objektivitě je u těchto médií provázen i nárůstem sledovanosti a čtenosti. Mluvit pravdu se jednoznačně vyplácí.
Zlomovým bodem se podle mého soudu stalo konání konference Covidcon a velká debata hvězd pandemie na CNN Prima News. Argumenty na podporu rozumu, zdraví a svobody jsou předloženy v podobě, která je nezpochybnitelná a dobře dostupná. Co s tím dál hlavní hráči na politické scéně dovedou „vyčarovat“, se teprve uvidí. Kdo ale tyto argumenty bude nadále ignorovat, podepisuje si ortel v podobě voličského, diváckého a čtenářského nezájmu.
Od této chvíle tak získává nadcházející prezidentská volba jasný punc. Kdo nebude schopen uchopit téma svobody, práva a rozumu, nezaslouží si podporu. Prezidentská volba bude ale zkouškou i pro voliče. Pokud se neoprostí od nesmyslných požadavků, dopadne debaklem. Mementem nechť je pro nás zvolení slovenské prezidentky Čaputové. Její protikandidát byl Slovákům málo dobrý, a tak si Slováci zvolili a nezvolili něco mnohem horšího. Pokud se i my budeme ofrňovat nad některými kandidáty, protože nesplňují nesplnitelná morální kritéria, dostaneme katastrofu větší, než si můžeme představit.
Stejně jak kritizujeme politiky, zamysleme se i nad politickým chováním občanů. Hledáme anděly, a proto dostáváme čerty. Není lepší mít trochu čerta, který ale umí ledacos „čertovsky“ vyboxovat? Nenastal čas na pragmatismus? Přestaňme hodnotit morální nebo jakákoliv jiná kritéria lídrů. Sledujme jen jejich schopnosti a možnosti v přítomnosti – nic jiného. Je mi opravdu jedno, kdo jaký je v soukromí a kolik škraloupů si v minulosti připravil. Zajímat by nás mělo jediné - umí pochopit, která témata jsou důležitá, umí je formulovat tak, aby dokázal oslovit lidi a má lidské a finanční prostředky?
Pokud voliči přestanou nesmyslně kádrovat a opoziční politici a lídři odhodí svá ega, máme šanci si pomalu začít brát naši zemi zpátky. Nepokažme si to!
PS.: Kupujte si i knihy, které nepotřebujete - podpoříte tím vydávání dalších nekorektních titulů z nakladatelství Naštvané matky. http://eshop.nastvanematky.cz/knihy/