Nikomu se nechce otevřít důležitá témata, nikomu se nechce měnit pohodlné způsoby, politici se ani moc neženou do vlády. Pohodlný život v opozici, kdy si mohou dovolit moralizovat, ale nenesou za nic odpovědnost, vyhovuje všem.
Jako neuvěřitelný úkaz tak působí Lubomír Volný a jeho Volný blok. Nespokojí se s hlasováním „proti“, nespokojí se s deklarováním svých postojů. Skoro z ničeho vybudoval hnutí lidí, kteří už mají politického divadla dost. Neúnavně objíždí republiku, nic neskrývá a ve svých živých vysíláních se s lidmi dělí o zákulisí trapného politického divadla.
Kdo nepochopil sílu, která se za jeho konáním skrývá, nepochopil dění ve společnosti. Akademické řeči a debaty moudrých jsou fajn, ale nemají na nic vliv. Moralizování věčně neúspěšných komentátorů politického dění s nulovým vlivem jsou především výpovědí o selhání těch, kteří nyní nemohou Volnému přijít na jméno.
Antisystémová opozice NIKDY nemůže vyhrát podle pravidel, které určuje souručenství mocných. NIKDY o vás nebudou média psát hezky, NIKDY vás nebudou nikam zvát, NIKDY nemůžete konkurovat politickým hráčům s vysokými rozpočty a přízní médií. Nemá smysl se o to vůbec pokoušet. Šanci máte teprve tehdy, až to vzdáte a vytvoříte si vlastní pravidla, jak dávat o sobě vědět a jak komunikovat s lidmi.
Proto je směšné, když je Volný blok kritizován za to, že je málo „mainstreamový“. Chvíli mi trvalo, než jsem to pochopila. Vadila mi neučesanost výstupů, příliš velká emotivnost a jistá chaotičnost. Jenže ono to funguje! To, jak Volný blok působí, je ve všech ohledech přímým opakem toho, jak působí kampaně politických stran. Je to reálné hnutí lidí. Bez marketérů a šíbrů v pozadí. Aktivity Lubomíra Volného a Mariana Bojka ve sněmovně mají hlavní a nejdůležitější efekt – nutí své politické soupeře k tomu, aby ukazovali svou slabost, pokrytectví, lenost a neochotu pracovat pro lidi s plným nasazením.
Hana Lipovská to pochopila, a proto se s Volným blokem spojila. Je to logické rozhodnutí, které vychází z jejích minulých aktivit. Jestliže jsou mnozí jejími kroky zklamaní, přiznávají se k nepochopení společenského dění. Nepochopili, co je třeba pro skutečnou změnu ve společnosti dělat. Nepochopili, že je třeba odmítnout pravidla, podle kterých nelze vyhrát.
Odvolání Hany Lipovské je svým způsobem velkým vítězstvím. Tato drobná žena svými aktivitami přinutila celou sněmovnu, aby se protizákonně postavila proti ní. Poslanci byli donuceni ukázat, že mají strach z pravdy, že mají strach ze skutečného občanského hnutí, že mají strach tak velký, že jsou ochotni i překračovat zákony a veřejně se přiznat k tomu, že užití dvojích metrů jim nevadí. Poslanci se postavili na stranu veřejnoprávního molochu, kde se neefektivně zachází s penězi daňových poplatníků. To je silné a lidi si to přeberou. Když politici dovolí dvojí metr u Hany Lipovské, jak mohou garantovat spravedlnost pro každého jednoho občana?
A nezapomínejme na to, že k tomuto odhalení je nepřinutila kultivovaná kritika z opozičních lavic. Přinutilo je k tomu „vysmívané“ chování poslance Volného. Jeho obstrukce a nevybíravý a otevřený tlak. Můžete nazývat poslance Volného klaunem, to klidně můžete. Ale jeho chování má skutečné a reálné výsledky. Konečně!