Dnes už islám, migrace a vystoupení z EU není téma, o kterém by bylo třeba dělat osvětu. Lidé mají jasno. To, co potřebujeme, je dělat nátlak na politiky a média. A na to potřebujeme být jednotní. Potřebujeme silné téma, které lidi sjednotí a pomůže vyrůst novým vůdcům. Zatím se nacházíme stále v období hledání a formování. Co ale můžeme říct jistě, že to, co fungovalo pár minulých let, už nefunguje.
Prvním pokusným výkopem byla iniciativa Daniela Landy. Téma dobré, provedení slabší. Iniciativa Blanický manifest nemá šanci oslovit většinovou společnost, protože formálně se identifikuje s malou skupinou motorkářů a rebelů. Cílí přímo na ně a nemá šanci vystoupit z tohoto malého elitního okruhu.
Stejně tak vlastenecká setkání (jako to v Příčovech) nemají šanci oslovit většinovou společnost, protože se sama uzavírají svou formou a rétorikou do úzkého prostoru těch, co už ví. Stále dokola omílaná témata definování nebezpečí se už točí v kruhu a nemají šanci formálně oslovit lidi mimo okruh už těch přesvědčených.
Strany jako SPD, Trikolora a Svobodní nezvládají zastat roli nositelů témat a těch, co formují občanský odpor. Mají dost problémů sami se sebou a křečovitě se drží toho, co podle nich funguje. Nechtějí riskovat, protože se bojí přijít i o to málo, co si vydobyli.
Různé ostrůvky občanského odporu trpí velikášstvím, osobními animozitami a špatným marketingem. Zásadním problémem všech aktivistů je jejich příliš velká závislost na politicích – jedny buď nekriticky adorují a druhé zase zatracují. To je jejich největší brzdou, která jim brání oslovit větší skupinu lidí. Teprve až se oprostí od zbytečných závislostí na konkrétních politicích (antibabišovci, antiespéďáci, fanoušci Zemana, fanoušci trikolóry nebo SPD) a také závislostí na tématech plných klišé (antivaxeři, sluníčkáři, antiislamisté, vlastenci atd.), teprve pak se podaří definovat společné téma. Tím je SVOBODA.
Nemůžete bojovat za svobodu, a přitom mlátit po hlavě lidi, kteří s vámi na 100 % nesouzní. To prostě nemůže fungovat. Nemůžete tlačit politiky k hájení vlastních zájmů, a přitom jedny zvýhodňovat před druhými. To prostě nejde. Buď jste fanoušek politické strany – jedné konkrétní – nebo jste občan, který bojuje za svobodu a využívá k dosažení svého cíle VŠECH politiků, kteří to mohou zařídit. Až to dost lidí pochopí, začne se něco dít, něco formovat.
A proč se to podařilo v roce 2015? Tehdy bylo jasné, že islám nás ohrožuje, ohrožuje naši svobodu a v první chvíli se zformovalo mnoho lidí, kteří chtěli tu svobodu bránit. Jak se do toho pustila politika, skončilo to. Dnes se nám takové téma také ukazuje – ochrana svobody před korporátním šílenstvím v podobě vymyšlených pandemií a následného omezování našich přirozených práv. Prozatím ale žádné skutečně silné hnutí na naši ochranu nevidím. Máme to ztížené, protože cenzura sílí (opět mám zrušený profil na FB) a jednotlivé hlasy jsou roztříštěné.
Prozatím jen můžeme pozorovat dění u našich sousedů, kde se do čela hnutí za ochranu svobod postavily politické strany. Velké demonstrace v Německu a v Polsku dávají naději. Na Slovensku jsou nositeli kritiky strany Směr a Kotlebovci. Mají také dobře dělaná alternativní média. Dělají to dobře. U nás zatím nic… Ani ta silná občanská iniciativa, která by politiky dotlačila k aktivitám, u nás neexistuje.
Chce to změnu!
