V časopise Echo (č.20) jsem četla skvělý rozhovor s imámkou liberální mešity Seyran Atesovou. V Berlíně vydupala ze země mešitu, která jde svým zaměřením proti tradičnímu islámu. Možná jsme si mohli myslet, že něco takového podporují všichni ti aktivisté, kteří se tak angažují v gender a LGBT agendě. Ale není tomu tak - sama imámka se velmi nevybíravě vyjadřuje o feministkách, v jejichž podporu doufala. Vadí jim, že brojí proti šátkům u učitelek a malých děvčat. Liberální imámka chce šátky ve školách zakázat, ale podle feministek je šátek výraz ženské svobody. To, že je imámka a její mešita pod neustálou policejní ochranou, docela vypovídá, jaké šance má asi na úspěch. Těžko se snažit odradikalizovávat islám, když Německo dovoluje a podporuje radikalizaci jako takovou.
Vlády a aktivisté se chovají zcela proti logice a zdravému rozumu. Na jedné straně mají plnou hubu rovnoprávnosti, svobody a spravedlnosti, ale prakticky podporují vše, co zavedení zmiňovaných hodnot do praxe brání. To už není neivita, to je zlá hloupost a idiocie. Ostatně média si mohou s pitomými aktivisty podat ruku - třeba článek, jehož titulku jsem oscreenovala. Úplně přesně popisuje zvrhlost tradičních praktik v Pákistánu, ale taktně zamlčuje, že jsou tyto praktiky součástí islámu. Islámu, který díky nekontrolované migraci zaplavuje a zaplavil Evropu. Pro nás nepochopitelné chování - kdy otec nemá problém zabít svou dceru - se tak dostává do naší bezprostřední blízkosti. Stejné případy se nedějí jen v dalekých zemích, ale také v sousedním Německu, blízké Francii, Británii nebo ve Švédsku. Už se nemůžeme uklidňovat tím, že brutalita tradičního islámu je daleko a nemusí nás trápit. Klidně se vám může stát, že vaše dítě bude na školním výletě do Berlína svědkem nějakého vyřizování si účtů, které souvisí s islámem. Když bude mít štěstí, bude jen svědkem...
Tragédií současnosti je, že lidé jako Seyran Atesová (a mnozí další) jsou osamoceni, žijí v ohrožení a jejich situace se nelepší. Společnost je sice policejně chrání, ale nedělá nic pro napravení poměrů. Jakoby nám nedocházelo, že se z diváků děsivého představení pomalu stáváme aktéry brutální hry a z hlediště se nepozorovaně ocitáme na jevišti. I pandemie ukázala, jak lehce se necháváme zbavit svobody a předáváme své osudy do rukou druhých. To není dobrá zpráva pro Seyran Atesovou ani pro nikoho z nás. Svoboda přestává být hodnotou, za kterou se bojuje.