Pamatuji se sama na sebe. Mí rodiče nejsou žádní intelektuálové a celý život těžce fyzicky pracovali. Logicky jsme doma žádné intelektuální debaty nevedli. Vždy bylo důležitější posekat trávu, nakrmit zvířectvo, vykopat brambory, nasekat dřevo. A tak jsem nějakou dobu nebyla před propagandou chráněná. Toužila jsem být jiskřičkou a pak pionýrkou. Hrdinství sovětských vojáků mě dojímalo, obdivovala jsem partyzány. Jak jsem začala brát rozum - v teenagerovském věku - sama jsem si na všechno přišla. Nebylo to tak těžké, doma jsem poslouchali Svobodnou Evropu a lidi v mém okolí měli jasno. Nikdo komunistický režim nebral vážně - kritizovali ho i samotní komunisté. Plno věcí nefungovalo, takže realita se nedala skrýt.
Ale dnes? Ohlupování lidí je považováno za normální a ve veřejném prostoru neexistuje žádný korektiv. Veřejnoprávní média se na vymývání mozků samy aktivně podílejí, mnoho celebrit jásavě současný režim podporuje a ti chytřejší radší drží hubu a krok. Lidé s racionálními argumenty, kteří mnohé stupidity kritizují a jsou schopni předkládat jasné argumenty, jsou vytlačování z veřejného prostoru a dělají se z nich pomatenci. Jak se v tom mají mladí lidé orientovat? Ve škole jsou masírování zleva zprava a doma žádný korektiv nemají, protože alternativa Svobodné Evropy neexistuje.
Začíná být husto a tak lidi raději mlčí a nezajímají se. Vždyť na rozdíl od minulého režimu jsou regály plné zboží a můžeme jezdit na dovolenou k moři. Naše děti jsou tak v mlýnici propagandy osamocené. Nemají to tak jednoduché, jako jsme to měli my... Na straně nastupujícího totalitního režimu jsou dokonce i rockeři, punkeři a celá umělecká fronta.
Nenapadá mě nic, co s tím teď hned dělat. Ale určitě jsem vděčná za každého mladého, který se neuspokojí nalejvárnou propagandy a chce si odpovědi najít sám. Má kde. Protože pořád platí, že jít s proudem není žádné rebelství!