Lidé nemají moc koho volit a pořád čekají, že se zjeví ten nejlepší a nejčistší spasitel, který nebude mít žádné chyby a oni ho budou moc nadšeně volit. Přehlížejí tedy politiky, kteří nejsou úplně ideální, ale mohli by jejich zájmy docela dobře hájit. Jinak řečeno – čekání je neproduktivní. Touha po ideálu tak blokuje funkční řešení politické krize. Protože vždy si můžeme vybrat lepší ze špatných řešení.
Touha po ideálu nás taky zaslepuje. Protože když se objeví někdo – kdo se jako ideál jeví – sledujeme ho přes růžové brýle našich tužeb. Tím od začátku nový subjekt oslabujeme, protože ho necháme dělat chyby, z kterých se nemůže poučit, a ty ho nakonec taky zničí.
Trikolóra je ukázkový případ. Velmi si vážím Václava Klause jr., který nakonec po dlouhém váhání nový subjekt založil a jde se svou kůží na trh. Je mi jasné, že by mnohem raději v zimě lyžoval a v létě jezdil na kole a chodil na koncerty. O to cennější je jeho aktivita. Ale ani on ani lidé v jeho týmu nejsou neomylní a pouhý fakt, že občas říkají věci nekorektně, jim volební vítězství nezaručí.
Na rizika takto postaveného subjektu (přípravný výbor plný nezkušených lidí) jsem upozornila ve svém článku po první tiskovce. Dnes představili program a nastal tedy čas podívat se na Trikoloru podrobněji.
Trikolora nevyužila první zájem
Po tiskovce se představitelé trikolory odmlčeli a z veřejného dění se stáhli. Výbušné evropské a domácí dění nijak nekomentovali (když tak až po nátlaku příznivců) a propásli šanci ukázat se jako rozhodná opoziční síla, která se orientuje a nebojí se říkat věci na rovinu. Byla to obrovská chyba, která se přetavila do ochladnutí zájmu příznivců. V jejich sociální bublině to nejspíš nevnímají, ale ten, kdo stojí opodál a mimo, to vidí. Zeptejte se běžného občana na ulici, jestli něco o Trikoloře ví. Neví.
Trikolora neurčuje politická témata
Reagování na aktuální dění je minimální a pomalé. Předseda Trikolory dokonce vládní krizi označil za něco, co ho nezajímá a nebude to komentovat. Přitom stačilo se například jasně zastat ministra Staňka a ukázat tím, že Trikolora nebude tolerovat rozkrádání veřejných peněz. Jistě by se k občanům takový postoj dostal snáze než suchopárné teze programu. Nezaznamenali jsme ani výrazný postoj k přímé volbě prezidenta, k nezávislosti justice, k demonstracím Milionu chvilek, k uvěznění Tommyho Robinsona a k následnému velkému blokování ze strany sociálních sítí, k narůstající migraci atd. Všechno mohla Trikolora využít k tomu, aby teze svého programu ukázala lidem prakticky.
Trikolora nevyužila vládní krizi
Ve sněmovně je dost odpadlíků a Trikolora nevyužila možnost je sjednotit a nahradit tak ČSSD ve vládě. Šance stát se z komentátorů dění významným politickým subjektem tu byla.
Trikolora nevyužila šanci odlišit se od ostatních politických stran a přišla o výhodu
Program, který byl včera zveřejněn obsahuje pár zajímavých věcí, které ale zanikají v běžných tezích, které má ve svých programech mnoho dalších stran. Je veřejným tajemstvím, že lidi programy nečtou a ani nad nimi doma nehloubají. Nebudou tak činit ani v případě Trikolory. Proč by měli? Zaujala je snad něčím? Udělala Trikolora něco, čím by vystoupila z šedi politického provozu? Pondělní sloupky Václava Klause nestačí.
Trikolora nechápe voliče
Jinak by nikdy nemohla dát do svého programu správný, ale nevysvětlitelný bod – zrušení minimální mzdy. Díky minulému působení politických stran lidé spíše podpoří zavedení EET než zrušení minimální mzdy. Tak to prostě je a jestliže Trikolora bude na obou bodech trvat, (znovu opakuji – jsou správné, ale jsou momentálně nevysvětlitelné), říká nám, že správnost nadřazuje nad efektivnost. Přitom stačilo mlčet a zaměřit se na mnohem důležitější a podstatnější věci. Vůbec bych se nedivila, kdyby kvůli EET a minimální mzdě, Trikolora přišla o dost voličů. Mimochodem – je to stejná chyba, jakou opakovaně a umanutě dělali Svobodní.
Dlouho jsem váhala, jestli něco takového psát. Ale mně osobně na vzniku silné opoziční síly záleží a upřímně bych si přála, aby Trikolora uspěla. Záleží mi ale také na tom, aby se lidi na všechny politické aktivity dívali bez růžových brýlí a konečně se začali chovat pragmaticky. Protože mlčet k chybám a budovat uzavřené sociální bubliny plné servilního poplácávání k ničemu nejsou. Dávejme našim politikům věcnou zpětnou vazbu. Zaslepené fandění jim k ničemu není. Neprospívá ani nám, protože ta probuzení ze snů o spasitelích bývají krutá.
