Poprvé tak přehodnocuju svůj postoj k trestu smrti. Má smysl "napravovat" a "trestat" provinilce, kteří svým činem prokázali, že náprava a trest v jejich případě není možná? Copak lze napravovat tvory, kterým chybí jakákoliv lidskost?
Naše zjemnělá společnost se sice může chlubit vysokou mírou humanity, ale čím více se naše laskavost stává určující, tím více naši komunitu vystavujeme ohrožení. Tím, že zachraňujeme a opečováváme zločince, vystavujeme sami sebe ohrožení. Protože naše laskavost je pro všechny okolo jasnou známkou slabosti. Dojemné scény o napravených zločincích ze všech možných filmů nám utkvěly v srdci a naše chování je tím ovlivněno. Vzpomeňme jen na film Zelená míle... Kdo by po shlédnutí takové dojemné nádhery vůbec kdy mohl souhlasit s trestem smrti? A kdo by ve společnosti pokrytecky laskavé chtěl zabíjet zlosyny? Mantrou je chápavost, laskavost, pochopení. Všechno, co ve skutečnosti zlo posiluje.
Jenže svět není laskavé místo. Přežívají silnější a zlo se nedá vymýtit. Nezapomněli jsme na to? Opravdu svět nezlepšíme vysíláním lásky a dobra. To si šetřme jen na ty, kdo si to zaslouží. Zločince musíme umět přeprat a ne je litovat za jejich kruté dětství. Ostatně v minulosti bylo zabíjení nutnou dovedností k přežití. Kdo nedokázal zabít zvíře, hladověl. Uvědomím si to vždy, když přijedu domů na vesnici. Topení koťátek, zabíjení králíků, kuřat, prasat. Psi a kočky se nevozili k veterináři, když byli nemocní, prostě chcípli. Když se trápili, byli milosrdně utraceni.
Současná kultura laskavosti a tolerance za každou cenu nás oslabuje a posiluje zlo. Protože logicky se zlem nikdo nebojuje, naopak se ho snažíme chápat a omlouvat. Všichni se tak tlačí do šiku k humanistům, aby ukázali svou citlivost a sami sebe tak dostali do lepšího světla. Zlé lidi ale nemáme povinnost chápat. Naši povinností je zlé lidi eliminovat tak, aby neškodili společnosti. Na co nám jsou jemnocitné instituce, které nechají běhat po Evropě fanatické bojovníky bez úcty k životu a bez svědomí? Jsou nebezpečnější než jakákoliv myslitelná zbraň. Opravdu chcete, aby na takové iracionální stroje na zabíjení narazila vaše dcera nebo vnučka?
My se nemáme učit zacházet se zbraněmi, protože soucitný jouda je stejně bezbranný i se zbraní v ruce. Máme se učit především identifikovat zlo a neomlouvat ho. Máme se učit tvrdosti a nekompromisnosti vůči zlu. Naučíme-li se to, nebudeme ani zbraně potřebovat, protože zlo dokážeme zastavit v zárodku a nastavit mechanismy tak, aby žádné zlo nemohlo volně působit. Války se zlem se nevedou v rukavičkách a zločinci mají mít jen minimální lidská práva. Špatné dětství není polehčující okolnost. Svéprávní lidé se mohou od špatných vlivů osvobodit, neučiní-li to, nechtějí.
Zlem je i jeho omlouvání a zakrývání. Stejným zlem - jako islamista, řezající hlavu bezbranné dívce - je i bagatelizování nebezpečí a jeho omlouvání. Už nebudu omlouvat slabost sluníčkářů, kteří z nevědomosti nebo slabosti chtějí tolerovat zlo v podobě násilné ideologie islámu. Oni musí vidět, že jsou stejným zlem jako fanatičtí islámští radikálové. Oni jim otvírají dveře do naší mírumilovné a bezbranné společnosti. Stejné zlo je i vystavování dětí genderovému šílenství. Všechny ty operace dětí, které jim mění pohlaví. Zlem je i kradení dětí rodičům za směšné přestupky. Zlem je oslabování role rodiny, protože děti jsou bezbranné a slabé a ony tím vším nejvíce trpí.
S marockými vrahy by tak měli být souzeni novináři, mediální celebrity a všichni ti, kteří zakrýváním zla poslali dvě hloupé dívky na smrt. Měli bychom stejně tvrdě odsoudit i všechny šílené aktivisty, kteří ničí přirozený svět a vystavují ty nejslabší těm nejkrutějším formám zla. Oni jsou vinni a měli by být trestáni. Pokud to neuděláme, zlo nás pohltí... Navždy.
