Nechci se bavit o tom, co se děje v Sýrii, nejsem specialista na mezinárodní otázky. Jen prostě nevěřím mainstreamovým médiím a ani politikům, kteří do těch médií mají přístup. Bez ohledu na to, jak to dopadne v Sýrii, máme problém. V České republice máme stovky problémů, které se kvůli systematickému zkreslování a lhaní médií nedaří řešit. Těch střípků, které se dají najít ve svobodném světě internetu (proto je tento svět tak nenáviděn mocnými) je tolik, že se prostě zdráhám věřit tomu, co nám nastrkují k uvěření.
A nejsem sama. Ale je nás dost? Včera jsme se sešli s pár přáteli, které jsem nasbírala v hektickém období antiislámského boje. Sedělo nás v té hospůdce asi šest. Kdyby mohli všichni, bylo by nás tam asi patnáct. Ve stotisícovém městě. V dobách největší slávy se nás scházelo i padesát. Ale odpadli prvoplánoví řvouni, bezdůvodní rebelové, špatně maskovaní kariéristi. A zůstalo nás kolem deseti.
Seděli jsme a rozpačitě jsme se dívali jeden na druhého. Co můžeme dělat? Ve světě, kde většina lidí z pohodlnosti nebo z nevědomosti věří jednoduchým a povrchním návodům. Co s tím, že se podařilo lidi přesvědčit o tom, že islám sem nepatří. Co s tím, že tihle lidé, kteří nechtějí islám, pak jdou k volbám a zvolí politiky, kteří nemají problém se zaprodat – klidně i islámu. Nebo naopak k volbám nejdou, protože jsou tak lapeni v sítích konspirací, že vidí podvody všude – i ve volebních místnostech?
Nemá smysl chodit do politiky a rozšiřovat řady zoufalců, kteří se pokouší o zoufalou změnu. Protože stejně jsou zvoleni jen ti, kdo konvenují médiím. Jediné co má smysl, je vysvětlovat lidem, že žijí ve světě, kde se „vrtí psem“. Znáte ten film, kde se vymyslí válka, aby se odpoutala pozornost od skandálu politika? A ta válka se natočí ve filmovém studiu. Není problém, aby tomu lidi uvěřili. Zpracovaní jsou dostatečně. Ten film byl nadsázka, která předběhla dobu. Dnes se už takové filmy v Hollywoodu netočí. Dnes se to děje.
Žijeme v době, kde vidoucí cítí totální beznaděj a frustraci. Vidí své spoluobčany, kteří místo toho, aby svými činy svou situaci zlepšovali, dělají pravý opak. Ve slepé víře, že si pomohou, dělají všechno proto, aby se jejich status otroka prohluboval a jejich bezpečnostní situace se zhoršovala. A nemůžete dělat nic – nemáte žádné prostředky k tomu, to zastavit. Můžete se jen pomalinku pokoušet otevírat oči jednotlivcům. Jednomu po druhém. Trvá to dlouho a výsledky jsou nejisté. Přesto to musíme dělat. I když v nejbližších letech se s drtivou pravděpodobností nic nezmění. Je dobré to vědět, protože to je realita. Aspoń si můžeme správně rozložit síly a připravit se na to, co nás čeká. Přátelé, zákopová válka – minimálně v přeneseném smyslu slova – nás nemine.