A tak jen tak mimochodem zjistíte, jak uvažují lidé v různých zemích, protože autoři mají popis prostředí jako druhý plán, který jen příběh dotváří, nemají potřebu manipulovat a propagandisticky přikreslovat. Naopak – snaží se být co nejpřesnější, aby jejich čtenáře popisy prostředí a situací v nich nerušily.
Poslední dobou si všímám jedné věci. Náhodou jsem si půjčila jeden román o mladé ženě, která dostala za úkol se seznámit s mužem do určitého termínu. A byla jsem šokovaná. Jen tak mimochodem jsem se dozvěděla, že mladé ženy touží po lásce a diví se tomu, že ji nemohou najít, přestože se chovají jako regulérní cuchty. Spí s každým, kdo je o to požádá a vůbec jim jejich lacinost nedochází. O tom ta kniha samozřejmě nebyla, leč mě popisy jejích dobrodružství opravdu velmi uhodily do očí. Je to důsledek proklamované svobody ženy? Důsledek vynálezu hormonální antikoncepce? Proč mladé ženy žijí promiskuitním životem a jsou k dispozici prakticky každému, kdo je s nimi ochoten spát? Proč těm ženám někdo nevysvětlí, že to takto nefunguje a že se neudělají vzácnými a hodnotnými, když se budou rozmělňovat na drobné? No jo, já vím - feminismus.:-(
A že se to děje přesně takto, je evidentní. Když už je posunutá morálka v románech, nejspíš to tak funguje i mezi lidmi. Když jsem s něčím takovým byla poprvé konfrontována v nějakém románu známé české spisovatelky, považovala jsem to za neškodný extrém, který jen dokresluje autorčinu plochost. Zdá se, že je to trend a je prorostlý už i do spotřební literatury. Přemíra sexu, jeho znevažování – jakoby ani nebylo důležité, s kým spíte a proč. A na druhé straně věčné fňukání nad povrchností mužů a jejich neochotě se vázat. Upřímně – divím se, že hrdinka z výše uvedené knihy nakonec někoho našla. Docela mě to šokovalo a říkala jsem si, že mladí jsou definitivně zmanipulovaní a těžko s tím budeme nějak bojovat.
Druhé mé poznání z četby mezi řádky se právě odehrává. Čtu vtipnou detektivku od švédské autorky, která popisuje partu seniorů, která se dá na dráhu zločinu. Centrem příběhu jsou situace vyplývající z nezvyklé činnosti stařečků, ale na okraj dostanete slušný popis jejich sociální situace. Popis domova seniorů v nejmenovaném švédském městě nezní jako něco, co by vás lákalo. Špatné jídlo, omezený pohyb, tlumení seniorů léky. Zneužívání sociálních financí k obohacování provozovatelů sociálních zařízení je v knize popsáno docela přesně. Ostatně impulsem trestné činnosti seniorů se stalo zhlédnutí dokumentu o věznicích, kam se ona partička touží dostat.
Vlastně mě to zas tak nepřekvapuje, ale je to pro mě důkaz, že onen vzývaný sociální stát je spíše peklem na zemi – především pro ty nejslabší. Pro seniory a nemocné.
Řekněte, dostanete takto realistický popis v médiích? Kdepak – jsme krmeni korektní propagandou a i když cestujete, těžko za pár dní poznáte, jak lidé v které zemi skutečně žijí. Proto miluju knížky, které si na nic nehrajou, a je to ta nejobyčejnější komerce. Dostanete v nich často lepší popis reality, než v nějakém dokumentu či zpravodajství.
Možná se tak vracíme do starých časů, kdy se informace mezi lidmi šířily prostřednictvím kramářských písní, či četbou všelijakých kalendářů a romantických románů. Možná to není na škodu. Ona ta přemíra informací zřejmě devalvuje sama sebe. Nakonec se každý sám musí rozhodnout, jak si v té záplavě událostí, popisů a analýz dokáže vybrat to hodnotné.
Já rozhodně doporučuju číst mezi řádky a všímat si toho, co není centrem předkládané informace. Protože tak máte jistotu, že to uniklo zkomolení. Ve zprávách a v dokumentech sledujte to, co je mimo centrum informování. Ona ta pravda nakonec vždy mezi řádky vykoukne.
